V neděli jsme dojeli do Kašperský Hor, odkud jsme vyšli po stezce, která vede místy, kde se těžilo zlato. Cesta začíná v údolí Zlatého potoka, kde se zlato rýžovalo. O pár metrů výš zlatokopové vykopali několik štol, aby se dostali k dalšímu jeho zdroji. Cesta pokračovala i z části podél těchto štol. A byla i místy zážitková. Při případném uklouznutí hrozilo, že se sklouzneme až do potoka. Některé z těchto štol byly otevřené a bylo tak možno trochu nahlédnout. Jako z jedněch posledních štol jsme přišli ke štole, kde se mělo zlato těžit ještě poměrně nedávno a to metodou pomocí kyanidu. Proti tomu se ozval velký nesouhlas občanů a díky bohu to bylo zamítnuto. Z části jsme prošli i Amáliiným údolím. Pěkná příroda a moc pěkný výlet. Na závěr jsme ještě zajeli na Popelnou a odtud vyšli na Obří hrad. Jedná se původně o keltskou památku, která nejspíš nesloužila k obývání nýbrž spíš k duchovním obřadům. Za hezkého počasí by bylo vidět i do okolní krajiny, ale v neděli ji halila mlha. Ušlá trasa: 10,5km
V sobotu jsme zajeli do Vyššího Brodu, odkud startovaly posádky kuriózních plavidel. Počasí bylo trochu sychravé, přesto se na startu představilo spoustu posádek. Ne každé se podařilo v pořádku dostat až do cíle, přeci jen si jezy vybraly svou daň na jejich kráse. Ale posádkám humor nechyběl.
V pátek se konalo setkání absolventů fakulty. Této příležitosti využíváme i k našemu setkávání. Letos se nás sešlo méně, jen 8. Je to škoda, protože bych rád se potkal i s dalšími spolužáky. Podařilo se nám obsadit část stolu, a tak jsme povídali, vzpomínali…. 
Ve čtvrtek se počasí mělo pohoršit, zajeli jsme na Srní. Cestou jsme míjeli pěkná stavení. Šli jsme směrem k Vchynicko-Tetovskému kanálu, který přivádí vodu do nádrže, z níž pak dále proudí do vodní elektrárny na Čeňkově pile. Cestou jsme se zastavili u trosek Hauswaldských kaplí. V druhé části kanálu už voda tolik neproudí. Před nádrží jsme ještě odbočili na Klostermannovu vyhlídku, ze které je pěkný pohled na údolí Vydry. Když jsme minuli nakonec i onu nádrž, pokračovali jsme směrem na Srní. Ušlá trasa: 11 km
Poprvé jsme zajeli na projížďku do rovinatých krajů plných čarovných rybníků – na Třeboňsko. Počasí nám přálo, jako předpověď hlásila. Vyjeli jsme přímo z Třeboně a hned u prvního rybníka, než jsem vyřídil telefon, jsem byl poštípán od komárů. Ještě že Šárka měla sebou sprej, zachránila nás před krvežnívými potvůrkami. Pak jsme jeli pěknou krajinou, od jednoho rybníku ke druhému. Zkombinovali jsme dvě trasy dohromady, dojeli jsme tak až k Suchdolu a jejich kouzelným pískovnám. Však se podívejte na fotky, voda čistá, přímo sváděla ke svlažení těla. Poté jsme pokračovali dále, dojeli jsme i k Rožmberku a opodál se zastavili na malém občerstvení. A nevynechali jsme ani zmrzlinu Určitě sem ještě zajedem, ale repelenty sebou
Ujetá trasa na kole: 50km
Další den se počasí polepšilo, zamířili jsme na Vltavu na Čertovu stěnu. Nejdřív po proudu řeky. Cesta sice místy náročnější na sjezd, ale příroda krásná. Ve Vyšším Brodě jsme se podívali i do kláštera. Ten je momentálně z části v rekonstrukci, kostel samotný nebyl právě přístupný. Při čekání na prohlídku nás překvapil vůz PPL, který zajel až do samotného areálu. „Co tu dělá?“ Evča zasmečovala :“Přeci veze slovo boží.“ Poté jsme jeli po druhé straně a podívali se na Čertovu stěnu z výšky. Na Lipně jsme pak výlet ukončili u točené zmrzliny. Ujeto: 24km
Na pondělí předpovídali horší počasí. Vydal jsem se tedy za nákupy. Na cestě domů jsem se stavil za Atýskem s mrkvičkou a pak ještě za Evou a Zuzankou. Další dny už ovšem byly ve znamení výletů
Po načerpání sil po oslavách jsme v neděli podnikli první výlet. Vzali jsme kola a vyjeli na Lipno. Ve Frymburku jsme nechali auto a vyjeli směrem na Černou v Pošumaví a pak na Horní Planou. Tam jsme si dali oběd a „trajektem Estonia“ přepluli na druhou stranu Lipna. Poté jsme jeli do Frýdavy, kde jsme opět počkali na přívoz. Když vyplul z druhé strany, kdosi vystoupil z auta na příď, roztáhl ruce a k tomu se linula píseň. No co, všichni na břehu začali řvát smíchy. Přestože bylo horko, trasa byla příjemná, jelo se hodně lesem,… Na kole ujeto 51 km.
Jelikož ani nevím jak jsem opět o rok starší, připravil jsem pro kamarády posezení jako obvykle. Abychom se mohli sejít, něco pojíst, popít a hlavně se dobře pobavit. Počasí nám letos trochu situaci komplikovalo menšími přeháňkami, ale pod altán neprší, takže jsme to přečkali. Všem bych chtěl poděkovat, že jste přišli a dobře se bavili. A také bych rád poděkoval i za dárky, které jsem obdržel.
Udělali jsme si výlet na Stezku v korunách, která byla v letošním létě vystavena nedaleko Lipna. Koupili jsme si vztupenky a jelikož jsme nechtěli čekat další fronty, vyšli jsme ke stezce pěšky. Cestou jsme mohli obdivovat výkony sebevrahů, kteří sjížděli sjezdovku na kolech. Na samotné stezce bylo hodně lidí. Některé adrenalinové prvky jsme proto raději nezkoušeli, nechtěli jsme opět čekat. Na rozhledně samotné byl výhled do okolí, ovšem na focení panoramat si to chtělo přivstat. Na celkovém hodnocení jsme se shodli,o trochu více nás zaujala německá varianta.
A protože zážitků nebylo dost, zajeli jsme ještě na Vítkův hrádek. Přestože na obzoru byl opar, obrysy Alp byly přesto vidět. Na zpáteční cestě jsme stihli přívoz, zkrátili jsme si tak cestu kolem Lipna a navíc to byl pro všechny nový zážitek. A jak si ze mě dělali srandu, když jsme dojeli na druhou stranu. Prý abych tam nezařadil zpátečku a všechny tak nevykoupal :-)
