Tento rok jsme s Evou a Zuzankou vyrazili na 2 drakiády. Na tu první jsme přijeli se zpožděním a draky už jsme nenašli. Za městem jsme našli místečko, kde lítalo pár dráčků a jeden drak. Přidali jsme se k nim a poradili nám, jak nový drak s dvěmi šňůrkami ovládat. Pak už šlo i nám. Na další drakiádu jsme vyrazili do Strunkovic na letiště. Počasí však nepřálo, mlha a nepohnul se ani lísteček. Jedinou možností jak dostat draka alespoň na chvilku nahoru bylo rozběhnout se s ním. A pak šel zase rychle k zemi. Zuzanka naše snahy sabotovala. Přesto se nám nakonec podařilo našeho ručně dělaného draka dostat nahoru a Zuzanka dokonce získala 4. místo, jako odměnu něco dobrého i pár hraček. Dostalo se i na ostatní, takže všichni mohli být nakonec spokojeni.
Meteorologové předpověděli, že mají přijít odpoledne srážky, vydali jsme se raději jen na kratší výlet. Tentokrát podél Losenice, údolím s kamenným mořem, romantickou zříceninou a pěknou přírodou. Tentokrát to meteorologům vyšlo, když jsme odjížděli, začalo krápat, později přišel i déšť.
Tentokrát jsme připravili výlet, který s námi mohli absolvovat i děti. Vyšli jsme z Kvildy a zamířili směrem k pramenu Vltavy. Stezka k pravému prameni byla již bohužel rozebírána, tak jsme mohli dojít jen k tomu „pravému“. Bohužel lokalitu zasáhl již kůrovec, viděli jsme spoustu uschlých stromů místo zeleného lesa. Pak jsme pokračovali na Bučinu. Zde byl znovu vybudován hotel, vedle něhož je i připomínka železné opony. Zašli jsme do restaurace a byli jsme velmi rychle obslouženi. Při odchodu jsme si prohlédli nafocené panorama, které lze vidět za inverzního počasí. Překvapilo nás, jak hodně z nich vystupují Alpy. Poté jsme již zamířili k domovu. Macek s Jírou se k nám nepřipojili, zašel jsem s nimi alespoň posedět do baru.
Na pěkný výlet jsme zajeli ke Křemelné. Velká část Křemelné se nachází v první zóně, takže přístup je omezen jen do určitých částí. Ale i tak ten výlet byl moc pěkný. Auto jsme nechali před Prášily a vyšli směrem ke Křemelné. Je to krásný pomalejší tok s pěknými zákoutími. Od mostu jsme pokračovali do pořádného stoupání. Cestu nám lemovaly cedule varující před nevybuchlou municí. Kdysi zde stávala osada, odkud byli obyvatelé odsunuti a posléze sloužilo vojákům jako místo dopadu pro dělostřelectvo. Odměnou za stoupání pak byl nádherný rozhled do krajiny. Dále jsme pokračovali k Vintířově kapli a k Vintířově skále. Poté jsme se zastavili Rovině, kde obnovili pěkný penzion. Cesta dále vedla zpět ke Křemelné a Prášilskému potoku. Přes Prášily jsme se poté vrátili zpět. Trasa náročnější kategorie, ale moc pěkná. Ušlá trasa 20km
Rašelina na Soumarském mostě byla již dlouhá léta těžena, ba i průmyslově. V minulých letech však došlo k sanaci tohoto rašeliniště. Byli jsme proto příjemně překvapeni, jak v současnosti rašeliniště vypadá. Mohli bychom ho dokonce zařadit mezi ty nejhezčí, turistům přístupné. Můžeme jen doporučit těm, kteří tam ještě nebyli. Lákaly nás i lodičky na zplouvání Vltavy, doufám, že se nám někdy nějakou tu výpravu po vodě podaří dát dohromady. Zkusili jsme ještě pak jít podél Vltavy směrem k Lenoře, ale stezka je od řeky poměrně vzdálená. Zastavili jsme se místo toho v lese a s prázdnou jsme neodjížděli.
Pěkná projížďka se nabízí podél Volyňky z Čkyně do Malenic. Bez velkých převýšení, pěkná příroda se zátočinami Volyňky. Snad dojde i na jejích prodloužení, pokud se podaří získat nějaké dotace. Tak doufejme, stálo by to zato. 
Na kole jsme vyrazili na kratší výlet. Jako první zastávka byla Tříjezerní slať. Poté jsme zajeli na Javoří pilu a kolem Rokytského potoka jsme se vraceli zpět na Modravu. Na závěr jsme ještě okusili palačinky v jedné pěkné modravské hospůdce. Počasí nám přálo, byl to příjemný výlet.
