Po roce se sešli kamarádi Luďka Hitnause, aby na něj zavzpomínali na hradě Helfenburk, kde několik let působil jako správce. Lidé se sjeli z různých koutů, pod věží mu zapálili svíčky. Sesedli kousek od ohně, popovídali, popili a v podvečer se začali vracet zpět domů. Po sedmění nás tam zůstalo jen 5, u ohně, s kytarou. I Jarda se konečně mohl posadit mezi nás a pěkně jsme si popovídali. Na oblohu vyšel měsíc a hrad získal úžasnou atmosféru. Když jsme hrad opouštěli, měsíc svítil nad ním a mezi stromy prosvicovaly měsíční paprsky…. Jak řekl Jarda, tohle se nedá popsat, to se musí prožít.