Září si jako termín svatby vybrali Olga s Petrem. Své ano si řekli v kostele ve Vlachově Březí. Farář při obřadu projevil i smysl pro humor. Ještě prý uvažoval, jestli jim to nebude rozmlouvat a při obřadu se došel dotázat, k čemu všemu se vlastně chtějí zaslíbit 
Poté jsme se přesunuli do opraveného zámeckého pivovaru, kde v sálu byla připravena hostina. Uchystaná byla i tombola, při které bylo možno např. vyhrát let nad alpami – což znamenalo, že připravení asistenti položili na zem 2 láhve francovky alpy a vítězka letu si sedla na židli. Dva statní asistenti ji i se židlí zvedli a přeletěli s ní nad oběmi láhvemi. Jelikož to byl let zpáteční, zvládli to i zpět. No a pak se tančilo a tančilo, až do pozdních hodin večerních…. Oběma novomanželům vše nej do společného života.
Černé jezero patří těm nejkrásnějším na Šumavě, vrátil jsem se k němu. Dlouho jsem čekal na jeho břehu na to správné sluníčko, ale mraky se ne a ne posunout tím správným směrem. Vydal jsem se tedy k dalšímu cíli, Bílé strži. Přestože Čechy toto léto trápí sucho, vodopád nevysychl. Je šumavským nejvyšším, tvoří ho několik kaskád a ta nejvyšší část dosahuje výšky 7 metrů.
Z Lipna, přesněji z Horní Plané jsme vyrazili na kole na projížďku. Trajekt nám před nosem ujel, zajeli jsme tedy nejprv něco popít a vyjeli tím dalším na druhou stranu Lipna. Odtud jsme pokračovali na Zvonkovou a stoupáním Schöneben do Rakouska. Tam postavili rozhlednu, ze které je možno pozorovat Alpy. Tentokrát byl ovšem takový opar, že byl vidět spíš jen matný nezřetelný tvar. Pokud byste sem chtěli zajet, dvoueurovku sebou a nebo ještě lépe, v Schöneben v hotelu za tři eura vstupenku na obě rozhledny. Na místě je totiž turniket a nikde nic, kde by vám rozměnili. Pak jsme pokračovali k Moldaublicku. Tuto rozhlednu postavili v období totality, kdy se odsunutí občané alespoň z dálky chtěli podívat do Čech. Z rozhledny je pěkná vyhlídka na Lipno, pod ní je malé občerstvení. Odtud jsme jeli trochu jinou trasou, která nás dovedla k Schwarzenberskému kanálu. Ve Zvonkové jsme se ještě zastavili u opraveného kostelíka.
V podvečer jsem se pak přesunul na Kratochvíli, jejíž kastelán byl ochotný a nechal mě v areálu zahrady nafotit několik fotografií. Trochu jsme si pohráli i s půjčeným kostýmem při nočních fotografiích. Leč plány jsme poněkud pozměnili, Milan se do půjčeného kostýmu nevešel, nakonec se role proměnily
Další den jsem zašel na kratší procházku podél Blanice, vyšel jsem od Kratušínského mlýna proti proudu řeky. Vede tu naučná stezka s několika zastaveními. Blanice zde protýká údolím, které se místy zužuje mezi strmými kopci, místy se rozšiřuje do plochého údolí. A v jednom z nich nedávno změnila řeka i svůj tok. Vymlela původní mlýnský náhon a původní řečiště bylo zaneseno náplavami. Je to poměrně nenáročná procházka příjemnou krajinou.
Asi dvakrát či třikrát jsem byl na Boubíně, ovšem vždy jsme šli z Kubovy Hutě. Tentokrát jsem zamířil na vrchol z . Jak říká klasik, je to sice delší, zato horší cesta. Tak tedy až před vrcholem je stoupání horší. U boubínského jezírka je kmen z jednoho šumavských obrů, Král Šumavy byl poražen v roce 2005. Odsud jsem volil náročnější výstup podél levé strany Boubínského pralesa. Ten je ohraničen vysokým prkenným plotem, přes který není ideální výhled. Přesto jsem několik zajímavých míst potkal. Počasí nebylo na panoramata vhodná, více jsem fotil cestou tam i zpět. Na zpáteční cestě jsem do vzal ještě přes Boubínskou chatu postavenou na místě zámečku.
První výlet o dovolené jsem směřoval za Vimperk, za stopami bývalých šumavských hutí. Výchozím bodem se stala Lipka, odkud jsem šel na Michlův mlýn a Velký dům. Tam si sklářský mistr Michal Müller pronajal huť. Právě jemu se podařilo odstranit ze skloviny oxidy železa způsobující zelené zbarvení, vznikl tak český křišťál. Později objevil způsob, jak vyrobit i černé, tzv. hyalitové sklo. Jeho složení je dodnes tajemstvím. Poté jsem zamířil do Michlovy huti, kde založil o několik let později huť vlastní. Cestou zpět jsem šel přes Starou Lipku. Krajina odsud nabízí pěkné výhledy a obce zdobí několik pěkných dochovaných domků.
Letošní sucho se projevilo i na výši hladiny Husinecké přehrady. Ta byla v září 2-3m níže, než bývá obvykle. Místo, kde se normálně koupou plavci, odhalilo kamenitý břeh a plavce vystřídali rybáři. Ti většinou chytali na konci přehrady. Tam však už šlo chodit suchou nohou, Blanice se vrátila do svého původního koryta.
Další zářijovou akcí byla oslav narozenin na Dobčické tvrzi. A zároveň to bylo i jakési rozloučení s ní. Každopádně klobouk dolů, jak ji Pavel s Miriam a dalšími kamarády dokázali opravit a jak dobrou restauraci v ní vybudovali. Bohužel je na odlehlejším místě a zákazníci ji mimo sezonu málo navštěvovali. Já nemohu zapomenout na výborné „Kláštení tajemství“, stejně jako na mnohé báječné akce, jež se zde konaly (hubertovy jízdy, silvestry…) Pokud byste rádi zavzpomínali, jak to tam vypadalo, jukněte na fotky.
Oslava byla ve velkém, několik prasátek připravili nad ohněm, rovněž i další pochutiny, alkohol tekl proudem a oslavenec se těšil pozornosti svých kamarádů, rodiny,… po celé tři dny
Musím se omluvit, trochu jsem opět web zanedbával. Konečně jsem vyrazil na dovolenou, fotil, zážitků spousta…. Už připravuji článkovou smršť, prosím vydržte.