Víska, kde se sklípek nacházel, se jmenuje Šatov. Kousek od Znojma a ještě menší kousek od Rakouska. Je tu několik menších vinic a hlavně řada sklípků. Ty se domluvili a vytvořili zde tzv. Vinařskou pohotovost. To znamená, že každý víkend nějaký sklípek drží službu, takže žízniví mají kam zajít. Jeden sklípků byl i vymalován. Postupně tu při svíčkách vzniklo řada výjevů, některé poplatné době. Od císaře pána, přes Hitlera až po Stalina. Blízkost hranice vesnici poznamenala. Na jejím konci v 30. letech se začalo budovat opevnění a dodnes je zde přístupný zrekonstruovaný těžký pěchotní srub. Po odsunu Němců sem přišla řada Rumunů, kteří se o domky se sklípky moc nestarali, někteří i používali révu k topení. Po pádu železné opony se postupně vesnice začala rekonstruovat a více rozvíjet. Majitel sklípku pro nás v pátek připravil košt. Nejprve jsme zašli přímo do sklípku, kde jsme mohli okusit 3-4 červená vínka. Poté jsme u krbu později pokračovali v koštu těch bílých. A každý si tam našel to své. 
Majitele jsme však trochu zklamali, nebyli jsme zdatní pijáci, zanechal nám zbytek koštu i něco navíc, co nám chutnalo, a zbytek nechal na nás samotných. Další dny nám vždy připravil na večer vínko dle toho, co jsme si přáli.
