Poslední promítání ve Štítkově se konalo tento víkend. V. Hošek na něm nejprve promítl několik nejnovějších podzimních šumavských snímků, poté si vzal slovo Honza Tráva Trávníček a popsal další svoji výpravu do Himalájí, tentokráte na osmitisícovku Cho Oyu. Nejprve příjemně povyprávěl, pak i odpovídal na dotazy diváků. Na závěr V. Hošek poděkoval paní hostinské za spolupráci. Bohužel hospůdka mění majitele, proto se další promítání přesouvá zpět do Náhořan.
Po delší době jsem zavítal do kina…. na snímek Operace Anthropoid. Film se vrací do temné doby okupace. Zachycuje akci, při níž čeští výsadkáři provedli atentát na Reinharda Heydricha. I to, jaký to mělo dopad pro ně samotné i ty, kteří jim pomáhali.
Nedávno v kinech běžel festival filmů snow film. V rámci festivalu se promítaly různé filmy, ve kterých sjížděli lyžaři neobvyklá místa. Filmy mě moc neoslovily, není to má kategorie. Čekal jsem trochu jiné zaměření. A tak jsem si užil alespoň snímek K. Matějky v závěru promítání.
Nejen na Šumavu dorazila před několika dny zima. Po chvilce si to zas rozmyslela a vrátil se mlhavý podzim…. Stihl jsem jen pár detailů, snad se zima ještě vrátí.
Před několika dny byl na obloze vidět úplněk, při němž byl měsíc nejblíže Zemi. Večer byla obloha zatažena, k ránu však měsíc byl měsíc vidět. V rozespalosti jsem to cvaknul, z ruky bez stativu….
Podzim je už za námi, o slovo se hlásí paní zima. Krátké připomenutí, jak se nám před několika týdny příroda krásně zbarvila….
Na konci října jsme se synovečkem vyrazili na kratší výlet na Třistoličník. Mraky se tak podivně valily, netušili jsme, jestli z vrcholu něco uvidíme. Ale nakonec se to vyplatilo, sluníčko s mraky vytvářelo pěkné efekty.
Od jara do podzimu se několikrát hrad otevřel i večer, kdy návštěvníci měli možnost prohlédnout si hrad za svitu měsíce v úplňku. Ten poslední jsem na hrad vyrazil i já, se stativem a foťákem v ruce. V údolí se tvořila lehká mlha, byla to pěkná podívaná. Ovšem na foťák se mi zachytit nepovedlo. Snad příště.
Do Boletic jsem ještě nezavítal, chtělo to nápravu. Zajeli jsme na okraj výcvikového prostoru a vydali se vzhůru na Knížecí stolec. Cestou jsme minuli několik pěkných potůčků. Krajina se začala pomalu halit do podzimních barev. Rozhled ze samotného vrcholu byl pěkný, ale trochu to kazil mlžný opar. Prve jsem zvažoval jízdu na kole, ale nakonec jsem byl rád, že jsme vyšli pěšky. Ale i tak doporučuji.