Je to tak, jaro, možná dokonce léto přišlo k nám. Jaro dle bohatě kvetoucích stromů, květin i mraků poletujícího pilu…, léto z pohledu na teploměr. Při této příležitosti jsem se pokusil poprvé vyfotit nějaký ten makro snímek.
I letos vyjely závodní vozy na trať a diváci si mohli přijít na své. Na start přijelo 78 historických vozů, 15 posádek jedoucích Rallye Šumava Legend a 84 jezdců Rallye Šumava. Páteční rychlostní zkoušky se odehrávaly v okolí Klatov, ty sobotní mířily jihovýchodně. Tady u nás už se několik let na trati nejezdí, nejbližší zkouškou byla ta u Vacova. Tam jsem zamířil i já. Na louce byly již dva povozy, nabízející lepší a pohodlnější výhled s občerstvením i netradiční mobilní posed s výhledem z výšky na trať.
Jako první vyjely na trať veteráni. Nejen ti čeští, ale i zástupci z ostatních států Evropy. Číslo 76 trochu zaváhalo, nebo jim zasekly brzdy, ale při průjezdu prudkou zatáčkou pomocí ruční brzdy se přetočili. Po nějaké chvilce, kdy jim znovu nechtěl nastartovat motor a diváci s pořadateli je chtěli odtlačit z cesty, se jim nakonec nastartovat podařilo, předvedli otočku na ručku s pozdravem divákům pokračovali v jízdě.
Po veteránech tratí projely posádky Legend, které mezi sebou nezávodily. Řada jezdců se ale divákům předvedla, zatáčku projížděli pomocí ruční brzdy a divákům se to líbilo.
Po přestávce začaly startovat vozy Rallye Šumava. Prvním jezdcem a velkým favoritem byl Kopecký. Hodně diváků fandilo i Václavu Pechovi, který zatáčkou projel rovněž bravurně. Jedné z posádek v druhé polovině startovního pole selhaly brzdy. Do zatáčky nebrzdili, podařilo se jim zpomalit až v únikovém prostoru. Nakonec narazili do mobilních plotů, oba odletěly vzduchem do příkopu.
A jak nakonec soutěž skončila? Mezi historiky absolutně nejrychlejším byl Fin Toivonen, druhým byl Španěl Daniel Alonso a třetím český jezdec Neumann. Další český jezdec Káňa dojel na pátém místě. V rallye Šumava obhájil vítězství Jan Kopecký, druhou pozici získal Rus Alexey Lukyanuk a třetí dojel Fin Juuso Nordgren. Smůla tentokrát nepřála Václavu Pechovi, který v předposlední rychlostní zkoušce vyjel mimo trať. Tím ztratil hodně času a ze třetího místa se propadl na konečnou jedenáctou pozici.
Na poslední promítání tohoto ročníku si připravil Vláďa Hošek snímky z bavorského národního parku, z luk zvaných Schachten. Ty se nachází kousek od českých hranic, za Javoří pilou. Tyto louky založili pastevci vykácením lesa. Zůstalo tu několik letitých stromů, vzdorujících počasí – větrům, bouřkám, bleskům, které na nich zanechaly jizvy. Na loukách roste zajímavá květena a je z nich pěkný výhled na šumavské kopce. V druhé části pak nás přenesla Dagmar Srbová do Ameriky na aljašské řeky. Na několika videích zachytila jejich zážitky při jejich splouvání – setkání s ledovci, medvědy, průjezd kaňony i dravější vodou.
Na velikonoční pondělí připravili Fotografové od Vlachova Březí již druhou svou výstavu, kterou otevřeli vernisáží. Letos si vybrali dvě témata. Prvním tématem bylo Vlachovo Březí romantické a druhým je Krásy naší vlasti. Chtěli tak připomenout letošní výročí 150 let od povýšení Vlachova Březí na město a 480 let od povýšení na městečko. Neopomněli ani na 100 let od vzniku Československa. Původní téma Cestování proto posunuli na příští rok.
Diváky na vernisáži uvítal starosta L. Dragoun spolu s H. Fraňkovou. Poté zazpívaly a zahrály děti Základní mateřské a umělecké školy za doprovodu paní ředitelky. Jako poděkování od města převzal pan starosta velkou fotografii Vlachova Březí. Poté již přišel na řadu oblíbený kvíz, při kterém tentokrát měli diváci uhádnout památku, osobnost,… spojenou s Českou republikou. Úspěšní řešitelé obdrželi sladkou odměnu. Nakonec byli představeni jednotliví autoři, kteří převzali pamětní list. Pro všechny příchozí bylo připraveno chutné pohoštění.
Na výstavě představilo své dílo celkem 19 autorů a divákům se výstava líbila. Kdo bych ji chtěl ještě vidět, bude mít příležitost v květnu o pouti a o slavnostech, které město chystá v polovině září. Po domluvě ji je možné prohlédnout i v jiném termínu.
Počasí o velikonocích moc nepřálo, pěkně se ochladilo. Přesto statečné posádky vypluly a někteří při zdolávání jezu teplotu vody okusili na své kůži. Hlavně humor jim však nechyběl a diváky dobře pobavili.
