O dvou víkendech jsem se podíval na svítání na vrchol Libína. Poprvé jsem se tu setkal s jednou fotografkou z Volar, se kterou jsme se před tím viděli jen pár hodin před tím na promítání u Vládi Hošků. Jaká to náhoda Počasí nám přálo, okolí bylo zalito mlhou. Když vyšlo sluníčko, začala se mlha hýbat, jako by to bylo bílé tekoucí moře. Jen plavky jsme si s sebou nevzali. Asi nejhezčí obraz naskýtala Volovická vrchovina, která vystupovala z mlhy. Škoda, že jsem sebou neměl delší sklo. Na podruhé jsme tam vyrazili s Milanem. Tentokrát se vrchol včetně rozhledny ponořil do mlhy. Vyčkali jsme, jestli se mlha nezvedne. A dočkali jsme se. Přes vrchol se pak hnal jeden oblak mlhy za druhou, my měli jen krátký okamžik k focení. Potvrdila se tak slova, že po každé mlha a slunce vytvoří jinou scenérii.

[View with PicLens]