Po roční pauze kvůli rekonstrukci sálu jsme se po dvou letech dočkali další Josefovské zábavy. Její organizátoři pro letos vybrali téma Léto. Vzhledem k vyhrané tombole, kde na mě čekala čepice s rukavicemi, jsem mohl spíše ztvárnit Zimu 
Jako obvykle nemohla chybět oblíbená kapela MP3. I pro letos si KOS připravil překvapení, v podobě vlastního vystoupení. Pomocí modré plachty vytvořili s pomocníky modré moře, ve kterém divákům zaplavali. Neměli chybu.
Po delší době jsme se vypravili do kina na film. Ve Strunkovicích promítali českou komedii Ženy v běhu. Pořadatelé očekávali větší návštěvnost, přidali mimořádné promítání. Přesto je počet diváků zaskočil a museli nosit další židličky. Film popisuje příběh jedné rozvětvené rodiny, která se rozhodne splnit nesplněné přání otce rodiny. Jakou cestu zvolí a co se jim přitom zažijí…. Jestli bych se mohl vyjádřit: “ Jedna z nejhezčích komedií posledních let.“
Několik let jsem čekal na závody psích spřežení. Jednou mě skolila chřipka, jindy nebyl sníh, další ročník narušily polomy v lesích…. Až letos jsem se dočkal. Ráno startovali nejprve lyžaři s jedním či dvěma psi, poté se na trať vydali větší spřežení. Ty největší jich měli 12. Kolem oběda pak na trať vyjeli ti, na které čekala nejdelší cesta, 42 kilometrů. Teplota byla kolem nuly, my diváci jsme především zápolili se sluníčkem v objektivu.
Tento víkend dorazil do Strunkovic další ročník Expediční kamery. Tři snímky z nich byly velmi silné.
První zachytil příběh jednoruké horolezkyně, která přes svůj hendikep se odhodlala zdolat skálu o těžkosti 5.12, kterou před ní s tímto postižením nikdo nezdolal. Na této skále bylo jedno místo, které ji hodně potrápilo. Ale svoji vytrvalostí se jí nakonec podařilo vrchol zdolat. Přišlo mi až neuvěřitelné, co dokázala slézt.
Druhým snímkem byla expedice do Peru do amazonské vesnice s kmenem Matsiu. Na cestu vyrazili dva cestovatelé, jeden v doprovodu své dcery. Cestou onu dceru poštípalo 6 amazonských sršňů, přičemž 10 žihadel by pro normálního člověka mohlo již znamenat smrt. V amazonské vesnici je později opustil jejich průvodce a poté zjistili, že je dovedl do vzdálenější jiné vesnici. Jak se dostanou zpět? Doprovodilo je několik hochů z vesnice, ale tam, kde na ně měla čekat loď nebylo nic.
A tím posledním, ovšem ne v hodnocení, byl snímek dvou horolezců. Vypravili se do Kašmíru, kde chtěli slézt jednu dosud nepokořenou horu. Ze základního tábora vyšli jen dva. Asi sto metrů pod vrcholem se utrhl kamen, který jednoho z nich poranil. Druhý se vrátil do základního tábora pro pomoc. Odsud vyslali pro pomoc do první vesnice. Mezi tím se dva vydali zpět na horu. Zraněný musel na kamenném výstupku vydržet čekat asi 40 hodin, než se jim podařilo k němu dostat zpět. Mezitím rozdrcená noha začala hodně zapáchat. Svedli velký boj o jeho záchranu a teprve po třech letech si horolezec mohl oddychnout, že jeho noha byla zachráněna. Jaké měl přitom pocity….
Tento ročník Expediční kamery se velmi podařil. Organizátorům patří i pochvala za připravené pohoštění.
