Tento víkend dorazil do Strunkovic další ročník Expediční kamery. Tři snímky z nich byly velmi silné.
První zachytil příběh jednoruké horolezkyně, která přes svůj hendikep se odhodlala zdolat skálu o těžkosti 5.12, kterou před ní s tímto postižením nikdo nezdolal. Na této skále bylo jedno místo, které ji hodně potrápilo. Ale svoji vytrvalostí se jí nakonec podařilo vrchol zdolat. Přišlo mi až neuvěřitelné, co dokázala slézt.
Druhým snímkem byla expedice do Peru do amazonské vesnice s kmenem Matsiu. Na cestu vyrazili dva cestovatelé, jeden v doprovodu své dcery. Cestou onu dceru poštípalo 6 amazonských sršňů, přičemž 10 žihadel by pro normálního člověka mohlo již znamenat smrt. V amazonské vesnici je později opustil jejich průvodce a poté zjistili, že je dovedl do vzdálenější jiné vesnici. Jak se dostanou zpět? Doprovodilo je několik hochů z vesnice, ale tam, kde na ně měla čekat loď nebylo nic.
A tím posledním, ovšem ne v hodnocení, byl snímek dvou horolezců. Vypravili se do Kašmíru, kde chtěli slézt jednu dosud nepokořenou horu. Ze základního tábora vyšli jen dva. Asi sto metrů pod vrcholem se utrhl kamen, který jednoho z nich poranil. Druhý se vrátil do základního tábora pro pomoc. Odsud vyslali pro pomoc do první vesnice. Mezi tím se dva vydali zpět na horu.  Zraněný musel na kamenném výstupku vydržet čekat asi 40 hodin, než se jim podařilo k němu dostat zpět. Mezitím rozdrcená noha začala hodně zapáchat. Svedli velký boj o jeho záchranu a teprve po třech letech si horolezec mohl oddychnout, že jeho noha byla zachráněna. Jaké měl přitom pocity….
Tento ročník Expediční kamery se velmi podařil. Organizátorům patří i pochvala za připravené pohoštění.