Tento rok započal u nás adventní čas rozsvícením vánočního stromu ve Vlachově Březí. Nejprve však žáci základní školy zazpívali několik koled. Poté již zvonečkový průvod zamířil na náměstí, kde zazpívalo a zahrálo několik dětí ze ZUMŠky. Těsně před rozsvícením zatroubili ještě z kostelní věže a pak se již všichni dočkali. A nasvícen byl nejen strom. Celé náměstí pěkně nazdobili.
Velmi rádi také chodíváme do Chluman na jejich vánoční trh. A nevynechali jsme ani letos. Popovídali se známými, ochutnali místní dobroty a zkontrolovali kvalitu jejich punče. Noční vánoční trh, pěkně nazdoben, ruční výrobky, … A do toho sbor zpívající koledy. Punč jsme si vzali i na cestu domů, to abychom neumrzli. 
O zlaté neděli jsme se synovečkem zajeli i do Prahy. Prošli jsme se centrem od Václavského náměstí, přes Prašnou bránu a Staroměstské náměstí až ke Karlovu mostu. Ochutnali něco dobrého na trzích a podívali se rozsvícení pražského vánočního trhu a na orloj. Zcela zaslouženě patří Praha mezi města s nejkrásnějšími trhy.
A kde jinde se protancovat do štědrého dne, než na parketu ve Vlachově Březí. 23. 12. již po několik let se u nás koná vánoční koncert skupiny Parkán. Po dvou letech, kdy se rekonstruovala sokolovna, se konal koncert opět zde. Opět si sem našlo cestu spousta lidí. A došlo i na vánoční koledy…. <Fotogalerie Parkán>
Na štědrý den jsme se sešli u stromu na náměstí. Parta nadšenců tu hrají a zpívají vánoční koledy … Přes chladné počasí sem přišlo hodně lidí, kteří si společně zazpívali, popřáli šťastné a veselé…. Zkrátka dobrá atmosféra. A komu byla zima, bylo i něco na zahřátí. Soused pak obcházel část Vlachova Březí a každému zahrál. V naší ulici pak jeho dlouhá štace končila. Však jsme si to se sousedy nenechali ujít a ještě jednou se společně u vánočních koled sešli. Vašku děkujem. A poděkování i všem ostatním, kteří se na vánoční atmosféře podíleli.
Pěkné dárky od Ježíška,
vánoční svátky plné pohody,
do Nového roku hodně štěstí, zdraví a lásky
Do kin přišel poslední film ze ságy Star wars. S Milanem jsme za ním vyrazili do prachatického kina. Ve večerním představení jsme mohli lépe vychutnat krásu filmových triků ve 3D projekci. I když tentokrát jsme se podivili nad vícerozměrným zvukem. Až po chvilce jsme zjistili, že se nejedná o produkci. Zvuky vyluzoval otec dítek sedících za námi, který hlasitě dřímal. Ale zpět k filmu samotnému. Tento díl uzavírá boj dlouhý Jediů a tajemných Sithů. Opět se tak můžeme přenést na jiné světy, dalšími tvory, nové filmové triky … Ale z mého pohledu trochu slabší děj. Pokud se ohlédnu, nejvíce se mi z celé série líbil první díl Skrytá hrozba. Ale i tak tvůrcům patří dík za celé dílo, které zaujalo několik generací.
Dalším snímkem, který jsem před vánoci shlédl byl již dvacátý film Karla Matějky Nehas, co tě NEPÁLí. Karel se spolu se svými kamarády vypravil do Nepálu, aby poznal tamní lidi, kulturu a přírodu. O jejich putování po této zemi pak natočil film. Jejich vyprávění započíná v Kathmandu, kde nejprve prošli městem, aby se později vydali na trek do základního kempu na Manaslu. Při svém vyprávění neopomněl ani humor jemu vlastní. Po filmu pak společně odpovídali na dotazy diváků. „Jak jste se připravovali na cestu po fyzické stránce?“ „Přečetli jsme si o tom několik knížek.“
Do světa motýlů je možné nahlédnout i v Praze v Papilonii. V podzemní místnosti vytvořili prostor se stromy, jezírkem a vodopádem, kde se můžete obdivovat jejich kráse. A pokud přijdete oblečeni do správné barvy, motýli mohou usednout i přímo na vás.
Tento rok jsem vyrazil na Šumavu s průvodcem dvakrát. Podruhé to bylo na Kvildské pláně. Ještě cestou jsem přemyšlel, jestli to nevzdat, neb mě postihla opět migréna. Ale průvodce pan Pecka mi poradil, že šumavský vzduch léčí. A měl pravdu. Po dvou kilometrech chůze to bylo pryč. Kousek za Kvildou za nachází první slať, kterou jsme prošli. O neco dál nás průvodce přivedl k meznímu kameni, který patřil rodu Malovců. Tento rod je úzce spjat s Vlachovem Březí (po několik generací jim patřila místní tvrz, mimo jiné po jednom z nich nese i část svého jména a dalšímu pak vděčíme i za povýšení na městečko králem Ferdinandem I,…) Lesem jsme pokračovali až na palouk, kde kdysi stávalo obydlí legendárního Seppa Rankla, šumavského obra. Nyni toto stavení připomínají již jen rozvaliny. Pak jsme pokračovali k pěkné Zhůřské slati, mezitím se nám mraky roztrhaly. Ke svačině jsme se zastavili přímo na Zhůří u Klostermannovy lavičky, odkud jsou pěkné výhledy do šumavské krajiny. Pak jsme se velkým obloukem vrátili, skoro jsme Kvildu obešli.
Mezi místy, kam se synovečkem rádi vracíme, je řeka Křemelná. A tak i letos jsme se sem opět vypravili. Šli jsme od Antýglu až po Turnerovu chatu, kde jsme si pak dali něco dobrého.
Poprvé jsem se dostal do tropického skleníku Fatamorgana. V něm je možné nahlédnout do tří expozic věnované tropickým pralesům aniž by musel cestovat dlouhé kilometry… K vidění jsou barevné květy, orchidee, masožravé rostliny i pestrobarevní motýli. V současné době se pracuje na rozšíření těchto skleníků, máme se na co těšit.
