Druhým zastavením na dovolené bylo Hřensko. Obec samotná leží u břehu Labe a jednu ulici pak protéká řeka Kamenice. Hned nad jejími domy se zdvíhají skaliska. Vadou na její kráse jsou však nevzhledné krámky místních trhovců. Nejhezčím dojmem pak působí až noci. Hned na konci obce začíná stezka údolím Kamenice.
Údolí je sevřené vysokými skálami a v něm se klikatí, občas zurčí, jindy poklidně teče říčka Kamenice. Dva úseky na této stezce jsou splavné pomocí lodiček. A lodníci, ti jsou pěkní srandisté. Rozkymáceli loď. „Předvedeme si obrat alá Concordia. A komu se to nelíbí, může si rovnou vystoupit.“ A že nebylo vystoupit kam 
Cestou jsme minuli několik skal, které připomínali žábu, ostrov milenců, … I díla, které si sem přidali k obveselení návštěvníků. Spatřit tak můžete i krokodýla. „Žere hlavně blondýny, naposledy manželku před třemi roky…“ „Voda je tu pěkně chladná, dnes má čtyři stupně. Pokud nevěříte, tak tam strčte manžela na půl hodiny a večer uvidíte, že ho bude mít 5 cm velkého.“ Lodník nám předvedl i umělý vodopád. “ Jedná se o internacionální výrobek. Japonská technologie, německá voda a spouští se pomocí českého špagátu.“
Já jsem od soutěsek pokračoval na Mezní louku. Odsud jsem chtěl jít na Pravčickou bránu, ale po červené jsem šel na opačnou stranu. Došel jsem tak k Malé Pravčické bráně, kam jsem chtěl dorazit o několik dní později.
Rok se s rokem sešel a město připravilo další svůj ples. Již po druhé v opravených prostorách sokolovny. Dvě vystoupení předvedly žákyně Zumšky, pro návštěvníky byla připravena tombola, teplý i studený raut… K tanci tentokrát hrál Jazzik, na své si přišli ti, kteří ovládali jak standardní tance, tak ti, kteří dávají přednost novějším skladbám.
Tomáš Vejmola, zvaný Tomík, se před lety rozhodl cestovat. Naposledy doletěl do Thajska, kde si koupil tuk-tuk a vyrazil s ním domů. Na své cestě projel řadu států, ujel přes 13000 kilometrů a po roce se vrátil domů. O své cestě připravil nejen promítání, ale nyní vychází i knížka. My se na promítání vydali do Malenic, kam se sešel celý sál posluchačů. A nikdo určitě nelitoval. Zajímavé snímky prokládal svými zážitky a glosami a v závěru se mu ho podařilo ještě vygradovat.
Dovolil bych si jen krátký úryvek:“ Na svou druhou cestu na kole, při té první jsem ujel jen pár kilometrů, jsem vyjel do Gruzie. Potkal mě problém, začal mě bolet zadek. V cyklistickém dresu jsem přišel do lékárny a poprosil slabé angličtiny o mast na zadek. Lékárník mu mast prodal, až mezi dveřmi si všiml, že se jedná o lubrikační gel. “
Tato přednáška patří mezi ty nejzajímavější a rozhodně je tou nejhumornější, kterou jsem slyšel. Vřele všem doporučuji.
Rád bych jsem se opět vrátil v čase, tentokrát na konec babího léta. Tehdy jsem vyrazil do Česko-Saského Švýcarska. První dny byly nádherné, slunečné, listy stromů sice již z čáasti opadané, přesto příroda stále hýřila barvami a bylo na co koukat. A na rozdíl od sezony nebyl region přeplněn turisty. Mým prvním cílem se staly Jetřichovícké vyhlídky. Z Jetřichovic jsem se vydal vzhůru po turistické stezce na Mariinu vyhlídku. Dřevěná konstrukce nebyla sice přístupná, ale plošina skýtala pěkné rozhledy do okolí. Odtud jsem pokračoval na další, Vilemininu vyhlídku. Tu tvořila skalní stěna, která o zhruba 150 metrů převyšovala okolní terén. Třetím zastavením byl Rudolfův kámen, asi nejvíce adrenalinovanější výstup z těchto tří. Před ním jsem musel asi 20 minut čekat, neb na vrcholu byl výlet Poláků. Odměnou za čekání a výstup byly další kouzelné rozhledy do krajiny. Na zpáteční cestě jsem to vzal ještě přes skalní kapli. Než jsem k ní došel, narazil jsem na místo, kde dříve stával smyk, kterým se přibližovalo dřevo dolů. Obdobný pak můžete spatřit v pohádce Pyšná princezna.
Tři králové přišli k nám …. Jako každý rok, chodívají koledníci v městech i po vesnicích, koledují a přispívají přitom zároveň na dobrou věc.
Na Nový rok rádi míříváme do Prachatic, kde se v podvečer postupně zaplňuje náměstí diváky. Krátce po šesté popřál starosta všem do Nového roku a hned poté se ohněstrůjce chopil svého díla. A i letos ho odměnil potlesk diváků.
Letos již po dvacáté přijel do Vimperka speciální vlak, aby odvezl nadšence na naši nejvyšší stanici, na Kubovu Huť. Letos cestujícím dělaly doprovod rozpustilá zvířátka, která cestou prováděla různá alotria. Cestujících bylo i letos spoustu, těžko šlo projít vagony. Vlak vyjel na cestu celkem čtyřikrát, řada návštěvníků poté pokračovala pěšky až na rozhlednu na vrcholu Boubína. Na příští rok se chystají změny, jaké to budou organizátoři ještě netuší.
