S Luďkem jsme zajeli i k Neu Schonau. Tentokrát ne na stezku v korunách, ale hned vedle do parku se zvířaty. Pokud se nám ukázala, viděli jsme je buď z dálky nebo nám ukazovala svá záda. Trochu jsme znejistěli při průchodu ohradou s divočáky, kteří byli jen kousek od stezky. Chuť jsme si zlepšili u ptáků. Až nakonec, kde jsme ani nepředpokládali, že bychom mohli něco nafotit…. Luděk si všiml pohybu za stromy. Vyčkali jsme a probuzený medvěd přišel pod nás napít se do jezírka. Pak pokračoval podél ploty ke smrčkům. O něco později se z díry opodál vynořil druhý a začali spolu laškovat. Tak tohle nám vše vynahradilo. Bylo skvělé k pokoukání a něco jsme i nafotili.

[View with PicLens]

Poslední den z dovolené jsem si za cíl vybral skalní město Bastei. Po delší procházce lesem jsem se došel k nádrži, odkud bylo možno spatřit první pískovcové skály. Pak jsem již začal stoupat, až jsem se dostal na vrcholkům těchto skal. Ty nabízely pěkné výhledy jak do svého nitra, tak druhým směrem k Labi a do krajiny. Sluníčko se objevilo jen na chvilku, ale to vůbec nevadilo. V podvečer jsem se zastavil v Bad Schandau, kde jsou termální lázně. Právě sobotní večer byl navíc s hudebním vystoupením, které jsem si užíval  přímo z bazénu.

[View with PicLens]

V pátek se v Náhořanech opět promítalo. Tentokrát začal Vl. Hošek snímky ze zimního Islandu, kde chtěl nafotit polární záři. Ta se mu objevila na noční obloze jen jednou. Na jeho vyprávění navázal Honza Trávníček povídáním z Nepálu. Tam podnikl trek do království Mustang. Své vyprávění pak završil expedicí na šestitisícovou horu Ama Dablám.

Počasí se zhoršilo, zamířil jsem proto do dalšího údolí. Tentokrát k říčce Křenice, kterým vede česko-německá hranice. Opět jsem se setkal s velmi sevřeným údolím, i zde je pak hladina zvýšena nádrží, aby bylo možno svézt turisty na loďce. Ti však mají možnost jít i po břehu. Já se loďkou svezl nazpět, neb jsem se chtěl podívat na údolí zdola i shora. Zpět jsem jel na loďce zcela sám, takže jsem měl i soukromý výklad. Ten byl ovšem v němčině, což nebyl problém. V Brtníkách jsem navštívil i křížovou cestu a na konec jsem se zajel podívat ještě na Javoří bránu. Když jsem ji hledal, ani místní o ni moc nevěděli, naštěstí mi poradila jedna místní obchodnice. Strom byl již bez listí, chtělo to přijet o chvilku dříve.

[View with PicLens]

Letos zima nenabízí příliš možností zimních radovánek, i na Šumavě bylo sněhu spíš po skrovnu. Na Třístoličníku, kde loni bylo i dva metry sněhu, letos bylo jen asi čtvrt metru. O víkendu jsme tam chtěli zajet, počasí si s námi zahrálo. Ráno, když jsme vyjížděli, padala krupice. Samotný šumavský vrchol pak byl skryt v oblačnosti. Chvilku jsme zvažovali, zda přeci jen vyjít, ale nakonec jsme k vrcholu zamířili. Mlha se náhle pohnula a nabídla tak zajímavé pohledy. Řádného svítání s panoramaty Alp jsme se nedočkali, ale i tak to stálo zato.

[View with PicLens]

Sedmý den jsem navštívil pevnost Königstein, která patří k těm největším německým pevnostem a sloužila k ochraně Labe. Po druhé světové válce sloužila pevnost jako místo pro převýchovu mládeže. Ti však odsud chtěli uprchnout a jejich útěk z vysokých hradeb často končil tragicky. Proto byl tábor posléze zrušen a nyní funguje jako muzeum. Můžete tu nahlédnout do zbrojnice, vojenské kaple, …. Nahlédnout může i do 152 metrů hluboké studny. Vysoké hradby skýtají výhledy do údolí řeky Labe.

[View with PicLens]