Před několika dny se Vlachovem Březím prohnala bouřka. Ač tomu zprvu nic nenasvědčovalo, nakonec tu napáchala velké škody. Nejprve začalo pršet a poté začaly padat drobné kroupy. Později jsem uslyšel velké rány a to jsem z okna spatřil i kroupy o velikosti 5cm. Ty poničily auta – rozbitá skla, v karoseriích nadělaly důlky, poškozovaly lampy, střechy, střešní okna a řádění neušel snad žádný skleník. V tu samou chvíli ve Zdíkově působila druhá bouřka záplavy.
Již několikátou sezonu patří louka vedle sokolovny filmovému diváku. Na začátku léta jich nemálo přišlo na snímek Top gun 2, který se stal letošním hitem. Druhé promítání pak bylo pro nepříznivé počasí zrušeno. Ke konci léta pak na diváky čekala pohádky Princezna zakletá v čase 2 a promítání uzavřel film Predátor.
Po letech jsem se vrátil do Blatné. Poprvé jsem sem vypravil se Zuzkou a Danem, nyní se synovcem. Tentokrát jsme k ní vyšli přímo z Blatné. Vody bylo málo, stejně jako před lety. Jen to horko bylo trochu větší.
Poprvé jsem navštívil Plešné jezero jako student gymnázia, tehdy obklopeného temným lesem a mlžným oparem. Neměl jsem sebou fotoaparát, a tak jsem si jeho podobu uchoval jen jako vzpomínku ve své hlavě. Později, když jsem k němu dorazil, řádil už v jeho okolí kůrovec. Při další návštěvě se již les začal z kalamity vzpamatovávat, ale uschlé kmeny mu stále dodávaly smutný nádech. Nyní konečně zelená začíná převládat. Na zpáteční cestě jsem nafotil i trochu květeny a zlobivého bobra, který by rád zatopil silnici nedaleko Volar. A zlobivějšího člověka, co mu tu jeho radost kazí …