Přestože jsem se před deseti dny ještě koupal na koupališti a v sobotu na poslední túře se chtěl zchladit v nádrži, která sloužila na plavení dřeva, …. Napadl ve čtvrtek na vrcholcích Šumavy první sníh. A nyní Šumava čelí nadměrnému přídělu vodních srážek, které zvedají vodní toky. A když jsem se podíval na předpovědi, ve středu by mělo být slunečno a 20°C…
Jak z titulku zní, zamířili jsme s koly na Protivínsko. Auto jsme zaparkovali na konci Vodňan a po vedlejších cestách jeli do Protivína. Odsud jsme směřovali k rozhledně Kamýk, která ještě nebyla otevřena. Nechtěli jsme dlouho čekat, a tak jsme pokračovali do Albrechtic, kde mají zajímavý hřbitov. Cestou zpět jsme to vzali kolem několika rybníků, u jednoho z nich před námi pak dováděli kapři.
Návštěvníka Šumavy může trochu zmást, že zde nalezne dvě lokality nesoucí stejná jména. Jedno se nachází nedaleko Kvildy a to druhé u Hartmanic. Právě to druhé je spojené s dramatickými okamžiky na sklonku druhé světové války, kdy zde Němci nastražili léčku postupující americké armádě. Vznikl tu památník připomínající tento okamžik. Nacházejí se zde pláně s letitými stromy a pěkné výhledy na šumavské kopce. Odsud jsem pokračoval na Javornou a zaniklou vápenku u Svinné. Nakonec jsem se zastavil u Radkova s dalšími výhledy.
Ves s tímto názvem byste kupodivu nenalezli na Šumavě, nýbrž v Novohradských horách. My jsme vyrazili na kole z Pohorské vsi. V Baronově mostě jsme se stavili na oběd a poté pokračovali na Pohoří na Šumavě. Příroda zde připomíná šumavskou krajinu. Cesta se zprvu vinula podél potoka, který svým tmavým zbarvením prozrazoval, že se zde nacházejí rašeliniště. Čím více jsme se blížili Pohoří na Šumavě, tím více získávala krajina ráz šumavských plání. Samotná vesnice vzniká na základech původní zaniklé vsi. Z ní jsme dojeli až na hranice s Rakouskem. Tam jsme chtěli zastavit u falešného pramene Lužnice, který však nebyl k nalezní. Lesem jsme se vydali zpět a cestou jsme minuli další zaniklé osady.
