Tento víkend připravili v Prachaticích dvoudenní akci, která diváky přenesla do roku 1938.

V páteční podvečer byla připravena první ukázka. Při ní přišli na náměstí za svitu pochodní sudetští obyvatelé, kteří chtěli demonstrovat své požadavky a vyprovokovat nepokoje. Četníkům se podařilo jejich plány překazit. Poté dorazil z Německa agitátor, který měl nepokoje podpořit. Agitaci podpořil přivezenými zbraněmi. Četníkům tak musela přijít na pomoc armáda.

Druhý den započal program ukázkou z výcviku. Ve tři hodiny se odehrála hlavní část. Při ní přišel na náměstí dav sudetských obyvatel. Ti potkali malou skupinu Čechů, kteří je nepozdravili nacistickým pozdravem. Vznikl konflikt a čeští občané prchli na radnici. Četníkům ze podařilo výtržníky zahnat. Z Německa přijel agitátor, který stoupence rozohnil. Dovezené zbraně jim dodal odvahy a zaútočili na četníky. Ti museli ustoupit. Za pomoci vojska se jim však podařilo vrátit k radnici a evakuovat Čechy. Poté přišel okamžik, kdy se Česká republika musela podvolit Mnichovské dohodě. Do Prachatic přijel wehrmacht, který sudetští Němci přivítali.  Tím se završil smutný rok 1938.

[View with PicLens]

Poslední letní víkend jsme podnikli výlet na německou stranu Šumavy. Vyšli jsme od nádrže na pitnou vodu u Frauenau, po ránu bylo celkem příjemně 12°C. Naším cílem byly louky zde nazývané Schachten. Pásali zde dříve dobytek, nyní jsou opuštěné a nabízí nádherné pohledy na Šumavu.

Po více než dvouhodinovém stoupání jsme dorazili na první louku, zvanou Verlorener Schachten, jejíž konec se nachází přímo na hranicích s Českou republikou. Tato louka je porostlá tzv. mořskou travou. To již sluníčko začalo pěkně připalovat.

Z této louky jsme po hřebeni postupovali k dalším. Almschachten již byla porostlá tradiční travou, byly zde osamocené stromy poznamenané bouřkami, větry… a nabízela výhled na nejvyšší vrchol Šumavy Javor.

Poté jsme došli na Grosser Schachten, největší z těchto luk, skýtající ještě větší výhledy. Na této louce byla obnovena pastva skotu, aby se zabránilo jejímu zarůstání.

Dalším naším zastavením bylo rašeliniště Latschenfilz. Čtvrtou loukou byla Kohlenschachten. Kdo by zde hledal černé či hnědé uhlí, stopy po jeho dolování, hledal by marně. Místo nese jméno po pálení dřevěného uhlí.

Dále nás čekalo rašeliniště Zwieselter Filz s několika jezírky a výhledem na Poledník. U nádrže Hirschbachschwelle s čisťounkou vodou už jsem měl chuť do ní skočit, bylo poměrně horko. Ale jelikož se to v národním parku nedělá, raději jsem odolal.

Poslední zastávkou se stala Lindbergerschachten, která zarůstá maliním. Najdete zde nejfotografovanější strom těchto luk. A pěkný výhled na Malý a Velký Roklan.

Ale to nejsou všechny louky, které je zde možno navštívit. My jsme na naší trase urazili přes 20 km, z nadmořské výšky 700 metrů vystoupali do 1130. Přestože bych tento výlet označil jako nejhezčí letošní výpravu Šumavou, nepotkali jsme tu moc návštěvníků.

[View with PicLens]