Vernisáž jsme pojali tak netradičně, až z toho měli někteří členové obavy. My, statní junáci, jsme však tlaku odolali a myšlenku zachovali. Vernisáž jsme v kontrastu s předchozími vernisážemi připravili bez fotografií. Na zdi visely jen prázdné háčky, vedle nich jmenovky autorů. Zmatené diváky jsme odkazovali na tiskového mluvčího, ovšem nikdo nevěděl, kdo jím je. Vernisáž zahájil předseda, který v krátké přednášce vysvětlil, jak lze pojmout fotografie kontrastů. Poté jsme představili některé z myšlenek, které se nám v rámci výstavy nepodařilo realizovat. Radek chtěl vyfotografovat Doly a Doly. Ta první je známou klonovanou ovcí, ta druhá pak Dolly Buster. Ta, když se dozvěděla, že by se měla fotit oblečená, od akce upustila. Já představil projekt jednovaječných dvojčat, posléze i dvojvaječných. Fotografie dělají členové klubu na poslední chvíli, …. Takže dohnat devět měsíců za tři týdny…. To se zkrátka nedalo. Evička v kontrastu s ostatními řečníky se rozhodla, že neřekne nic. Došlo i na populární soutěže. V té první šlo o to, kdo první zveřejní fotografii. Radek soutěžil s polaroidem, neznámá divačka s mobilem. Aby se na jejich dílo mohli podívat ostatní, přitloukli hřebíčkem fotografie na prkýnko. Po konci vernisáže byli puštěni diváci do patra, dole zatím členové fotoklubu instalovali v rychlosti své fotky.
PS. Do 12.2. se koná společná výstava prachatického Fotoklubu F2.8. a českobudějovického fotoklubu Vývojka v Českých Budějovicích v Metropolu