Tento rok jsem vyrazil na Šumavu s průvodcem dvakrát. Podruhé to bylo na Kvildské pláně. Ještě cestou jsem přemyšlel, jestli to nevzdat, neb mě postihla opět migréna. Ale průvodce pan Pecka mi poradil, že šumavský vzduch léčí. A měl pravdu. Po dvou kilometrech chůze to bylo pryč. Kousek za Kvildou za nachází první slať, kterou jsme prošli. O neco dál nás průvodce přivedl k meznímu kameni, který patřil rodu Malovců. Tento rod je úzce spjat s Vlachovem Březí (po několik generací jim patřila místní tvrz, mimo jiné po jednom z nich nese i část svého jména a dalšímu pak vděčíme i za povýšení na městečko králem Ferdinandem I,…) Lesem jsme pokračovali až  na palouk, kde kdysi stávalo obydlí legendárního Seppa Rankla, šumavského obra. Nyni toto stavení připomínají již jen rozvaliny. Pak jsme pokračovali k pěkné Zhůřské slati, mezitím se nám mraky roztrhaly. Ke svačině jsme se zastavili přímo na Zhůří u Klostermannovy lavičky, odkud jsou pěkné výhledy do šumavské krajiny. Pak jsme se velkým obloukem vrátili, skoro jsme Kvildu obešli.

[View with PicLens]