Před lety jsme s partou spluli s dvěma rafty Vltavu, tehdy jsme startovali někde pod Lipnem s cílem ve Zlaté Koruně. Byla dobrá parta, hodně srandy,… Toužil jsem se vypravit i na horní část řeky. Na kanoi jsem ještě nebyl, proto jsem nejdříve chtěl zkusit úsek z Lenory. Přidali se ke mě dvě spřízněné duše a vypluli jsme na vodu. Úsek z Lenory do Soumaráku byl trošku adrenalinovější, ale zvládli jsme to v suchu. Na Soumarském mostě se naskytla možnost pokračovat, místo jedné lodi, jejíž posádka se dvakrát udělala a nechtěla již pokračovat. Rozhodli jsme se pro plavbu dál a přidali se k druhé zbývající lodičce. Od Soumarského mostu byla voda hodně klidnější, v některých místech až olej. My si adrenalinu přidávali, neb Martin, kormidelník, rád zamířil ke břehu, pokud se nad ním vyskytovali nízké větvě, které jsme museli podplout. A byla sranda. Pán z druhé lodi nás chtěl nechat plout jako první, když viděl, že jsme trochu nebezpeční. Když zjistil, že pod ty větvě míříme úmyslně, raději pluli první oni. Jeho paní se bála některých nahnutých stromů. „Spadne to na nás. “ Pokusil jsem se ji uklidnit :“ Tak poplujeme první my a spadne to až na vás.“ Příroda tu byla nádherná. Asi nejhezčí byl soutok Teplé a Studené Vltavy. Potkali jsme i řadu vážek. Třeba se sem ještě vrátíme.
