Dvakrát jsme zamířili do malebných sklípků v Petrově zvaných Plže. Poprvé nám to moc nevyšlo, byl zde den otevřených sklepů, lidí spousta, mezi námi hodně řidičů a děti, takže jsme po krátké prohlídce prchli. Ale několik z nás se sem přeci jen vrátilo o den později a mohli jsme si je v klidu projít. A stálo to za to. 
Jen ta obsluha v blízké restauraci nějak nestíhala i trošku větší počet návštěvníků 
Minulý víkend se konalo připomenutí bitvy u Sudoměře, od které uplynulo téměř 600.
Na břehu rybníka postavili členové historických klubů dobové vojenské ležení. U sochy Jana Žižky se odehrával vedlejší program. Diváci se mohli zaposlouchat do středověkých písní, tanečníci zatančili dobové tance a bojovníci předvedli svou zbroj a něco ze svého umění. Děti si mohli ozkoušet střelbu z luku, povozit se na kolotoči, zastřílet z praku … nebo podívat se na některá řemesla.
Ve dvě odpoledne pak začala první ukázka boje. Nejdříve si připomněli příchod husitů do Plzně. U Nekmíře se husité střetli s plzeňským landfrýdem, který vedl Bohuslav ze Švamberka. Husitům pod vedením Jana Žižky se povedlo přesilu porazit. Situace v Plzni se však pak nevyvíjela příznivě, proto se rozhodli přesunout se do Tábora. Byl vyjednán volný odchod a příznivcům husitů nemělo být ublíženo. Jejich odchod však byl prozrazen. Proti nim vyrazili strakoničtí Johanité a písečtí železní páni. Na břehu mezi rybníky Škaredý a Markovec postavili husité vozovou hradbu, která nedovolila nepříteli plně využít převahu. Husitů včetně žen a práčat bylo kolem 400, počet nepřátel se odhaduje mezi 700-2000 bojovníky. Jako první na ně zaútočila jízda, byla však odražena. Poté zaútočili pěší. Husitům včele s Janem Žižkou se je podařilo porazit.
Ani boj při rekonstrukci nebyla žádná sranda, řada z nich utrpěla nejednu pořádnou ránu, tři z nich byli zraněni a odvezeni sanitkou. Přitom se projevila nedisciplína řidičů, kteří díky špatnému parkování neumožnili sanitce průjezd a pro těžce raněného musel přiletět vrtulník.
Stejně jako v předchozích letech, i letos si příznivci historie připomněli zimu roku 1944, kdy německé jednotky v oblasti Arden zaútočily na spojence. Němci při tom využili nepřízně počasí, kdy spojenci nemohli využít letecké převahy. Spojenci zprvu ustupovali, zmatky v ústupu pak podporovaly německé diverzní jednotky. Spojencům se podařilo opevnit na křižovatce cest v Bastogne. Generál Patton vyrazil se svou armádou na pomoc a podařilo se mu k oblíčenému městečku probít. Postupně pak německé jednotky vytlačili zpět.
V rámci programu předvedli členové historických klubů dvě bojové ukázky. Nejprve se zaútočili Němci bránami na hlavní nádvoří a postupně se probíjeli k paláci. Po krátké pauze si role vyměnili. Na závěr vypálili čestnou salvu předchozímu správci a kamarádovi Luďkovi Hitnausů.
Po několika letech se legiovlak vrátil do jižních Čech, tentokrát se zastavil v Prachaticích a ve Vimperku. Návštěvníci tak mohli spatřit rekonstruované vagony, jaké používaly legie v Rusku. Přitom se mohli dozvědět spoustu věcí o výzbroji vojáků, bitvách, kterých se zúčastnili, i o jejich životě. K vidění byl důstojnický vagon doplněný dobovými mapami, zdravotnický vagon, kde ošetřovali své raněné. Starat se museli i o svoji výstroj, výzbroj a vagony, nechyběla tak řemeslná ani krejčovská dílna. Vojáci si dokázali zorganizovat i vlastní poštu a být tak ve spojení se svými blízkými. Řada návštěvníků měla někoho v rodině, který k legiím patřil a ptala se na jejich osud. Před lety ve Strakonicích jsem měl ojedinělou příležitost nahlédnout do deníku jednoho vojáka, který přinesl jeho syn.
Tento víkend uzavřel hrad ve Vimperku své brány. Čeká ho náročná rekonstrukce, tedy jeho horní část, hrad bude uzavřen do roku 2021. Bylo zajímavé si ho prohlédnout nyní, před rekonstrukcí. A rád bych se tam podíval opět po opravách. V současnosti je hrad ve špatném stavu. Hrad byl zabaven rodu Schwarzenberkům. Sídlily zde především lesní závody, jeho část byla užívána i k obývání. Po revoluci zde sídlil národní park Šumava a muzeum. Z plánovaného ekologického centra sešlo, hrad přešel nakonec pod správu národních kulturních památek. V minulých letech tu provedli historický průzkum, který odhalil několik vrstev maleb. Spodní část hradu se nyní rekonstruovat nebude, na ni by měla přijít řada později.
Po letech jsme se vrátili na znojemské vinobraní. Slavnosti začaly již v pátek, my jsme tam tentokrát dorazili v sobotu. Celé centrum města bylo uzavřené, na největším náměstí se odehrával hlavní program. Kromě toho se další vystoupení konaly na několika dalších místech. Program byl hlavně historicky laděn, návštěvníci si mohli poslechnout i moderní, historickou, lidovou i cimbálovou muziku. Svůj vlastní program nabízel i nejeden máshaus. Víno a burčák tu nabízeli ve všech ulicích. Letos jsme sem dorazili autobusem, proto jsme mohli více koštovat. Okoštovávali jsme burčák a chutnal nám.
Nenechali jsme si ujít historický průvod, který se mi letos zdál o trochu menší, ale pěkný. Za bubeníky jel král Jan Lucemburský s doprovodem, za ním pak královna Eliška Přemyslovna s fraucimorem, dalších šlechta, duchovenstvo, zástupci řemesel, lovčí, kat s pohůnky a několika proviněnými. Jak proviněné vlekli, ti jim to nedávali zadarmo. Občas vyhrávali pohůnci, občas měli navrch viníci. Po příchodu průvodu na náměstí, předvedli někteří své umění královskému páru. Provinění pak čelili svému trestu. Nepoctiví kupci byli máčeni do městské kašny, ani lehké ženy neušli pozornosti. Ti však dostali možnost, si vybojovat milost.
Nevynechali jsme ani žebráckou uličku. Tam letos kralovaly dívky, ale neměly tak „prořízlou“ pusu, jako jejich předchůdci. Prošli jsme si celé centrum, ochutnali nabízené pokrmy, burčák, užili program,…. zkrátka moc pěkné
Několikrát jsem na Hlubokou zamířil, ale samotný zámek jsem si ještě neprohlídl. Chtěl jsem toto bílé místo zaplnit a při nepřízni počasí vyrazil na jeho prohlídku. Bylo již po sezoně, na prohlídce nás bylo asi 10, ale věž již byla zavřena.
A jak vypadá zámek v noci? Před několika lety jsem se tu stavil a nafotil noční snímky.
V roce 2015 oslavily České Budějovice významné výročí. Po dvou letech se historie do města vrátila. Město si tak chtělo připomenout českého krále Přemysla Otakara II a jeho dobu. Na nábřeží mohli diváci vidět stará řemesla, některá si mohli i ozkoušet. Psaní brkem, praní, lékařství …. Na Piaristickém náměstí pak byl trh s doprovodným programem. Představeny zde byli význačné osobnosti spojené s Českými Budějovicemi, lidé se mohli zaposlouchat do historických písniček, děti ozkoušet středověkou zbroj, nechat si věštit … Na Sokolském ostrově upoutal největší pozornost rytířský turnaj na koních. Rytíři předvedli umění s mečem, kopím se trefovali do terče i pohyblivé figuríny, dřevci sbírali věnečky a nakonec se utkali v boji s dřevci. Večerní program ukončila pěkná ohnivá show.
Ke konci prázdnin si město Strakonice připomnělo 650 let své existence. Strakonice připravily oslavy, které se uskutečnily na několika místech. Celé centrum města zůstalo pro dopravu uzavřené. Na hradě se odehrávala ta historická část. K vidění zde byla různá řemesla, zněly staré písně, i ohňová show. U pivovaru si zase přišli na své především ti dříve narození. V centru města pak zahrály ostatní kapely. V pátek večer uzavřela program pěkná vodní světelná show s ohňostrojem. V sobotu pak program pokračoval. V jednu po poledni prošel centrem průvod. Jeho začátek byl historicky laděn, pak prošlo řada lidových souborů včetně několika zahraničních, vždyť dudy a další nástroje ke Strakonicím patří. Zbytek průvodu byl spíš prvomájového ladění. Fotbalisté, tenisté, gymnastky, herci, hasiči, vojáci… Tak to se trochu nepovedlo. Ale jinak to byly oslavy zdařilé.
V sobotu odpoledne se na zřícenině hradu Helfenburk opět sešli příznivci historie. Tentokrát na pokračování akce Pasovští pod Helfenburkem II.
Na počátku kastelán J. Pižl připomenul dobu, do které jsme se přenesli. Dobu konce vlády Rudolfa II, kdy Leopold Pasovský najal 10 000 žoldnéřů, kteří pronikli do Čech. Po neúspěchu při proniknutí do Prahy (Starého a Nového města) se stáhli do jižních Čech. Žoldu se však nedočkali, začali plenit kraj. Hrozili, že pokud nedostanou své peníze, proboří hráze rybníků a způsobí záplavy. Kromě toho zde bylo i riziko, že by obyvatele připravili o nadcházející úrodu a kraj by postihl hladomor. Petr Vok ve svých sedmdesáti letech začal z obavy o osud kraje vyjednávat. Podařilo se mu sjednat zaplacení žoldu. Sám nechal přetavit část rodového pokladu a tyto peníze pak tvořily nemalou část zaplacené sumy.
V druhé části představili členové historického klubu Landfrýd Plzeň svou výzbroj. Diváci se dozvěděli, jak se zbraně vyvíjely a zejména jak se ovládaly. I něco ze života žoldáků.
V té třetí pak předvedli dobývání hradu. Nejprve vyzvali jejího pána, aby se vzdal. Ten to však odmítl a tak nezbylo, než na hrad zaútočit. Nejprve hrad ostřelovali a poté zaútočili meči. První útok obránci odvrátili, až při tom druhém se jim podařilo hrad dobýt.
Po ukázce odpovídali členové klubu na otázky diváků. Kdo chtěl, mohl se s nimi vyfotit.
