Od jara do podzimu se několikrát hrad otevřel i večer, kdy návštěvníci měli možnost prohlédnout si hrad za svitu měsíce v úplňku. Ten poslední jsem na hrad vyrazil i já, se stativem a foťákem v ruce. V údolí se tvořila lehká mlha, byla to pěkná podívaná. Ovšem na foťák se mi zachytit nepovedlo. Snad příště.
V sobotu podvečer, když už teplota trochu poklesla, jsem zamířil do Kašperských Hor, kde suspořádali historické slavnosti. Ty se konaly na počest Karla IV. Byly dvoudenní, v rámci nichž do Kašperských Hor dorazila i karavana se solí. Kašperské Hory byly na jedné z větví solné Zlaté stezky. Když jsem na slavnosti dorazil, právě se hrála na pódiu pohádka pro děti. Pod kostelem byly k vidění různá řemesla a za ním se rozprostíral trh. Karel IV se pak spolu se svým doprovodem vydal za město, kde se na louce konal rytířský turnaj. Utkalo se tu několik rytířů na koních, došlo i na utkání s dřevci. Pak se děj opět vrátil do centra. Náměstí spontánně roztančila hudbou Miritis, pěkné šermířské představení předvedla Gotika, tanec s ohněm Althea, své umění i praporečníci s bubny, k vidění byla ohňová show a závěr pak patřil ohňostroji. Byl jsem mile překvapen, akce menšího rázu, ale moc podařená.
Na konci srpna, na hrad Helfenburk dorazila opět Pasovská vojska. Aby si tak připomněly dobu minulou, kdy plenily jižní Čechy. Až zákrok Petra Voka a vyplacení vojsk zabránil dalšímu strádání.
Tentokrát byla účast bojovníků na Helfenburku slabší, ostatní se účastnili další akce. Místo bitvy tak předvedli jen šarvátku. Po úvodním slovu kastelána, zaútočil oddíl skrze hlavní bránu. Obránci hájili oblast věže… Pasovští je vyzvali, aby se vzdali, ovšem obránci odmítli. Nejprve tak přišly na řadu střelné zbraně, pak vyrazili příkrým svahem vzhůru. Příkrý svah se ukázal zdatnou překážkou. Obránce zaútočil na protivníka mečem. Ten se na příkrém svahu sotva udržel. “ Počkám si, až vylezeš. Takhle by to nebyla žádná zábava. Byl bys rychle mrtvej a já si nic neužil. “ Častovali se navzájem posměšky a diváci se bavili. Když však pasovští velitelé viděli, jak jejich vojáci padají mrtví, zaveleli k ústupu. Poté se účinkující přesunuli na hlavní nádvoří, kde si diváci mohli vyzkoušet, jak byly jejich zbraně těžké, popsali jim tehdejší život vojska a odpovídali na různé otázky.
Vimperská skupina Artego připravuje každé léto bitvu na Winterberku. Letos jsem stihl jen ohnivou show, ale stála zato. Podílelo se na ní několik dalších skupin a podařilo se jim vytvořit rekord, vystoupení trvalo 85 minut. Divákům se líbilo ,… však podívejte
Závěr červnu patřil v Prachaticích slavnostem Zlaté stezky. Počasí v pátek a v sobotu bylo poměrně horké, návštěvníci zamířili ve větším počtu do centra až v podvečer. Na náměstí byla k vidění různá řemesla, šermíři, fakýři, hudebníci zde předváděli své umění. Soumaři přivezli novou zásilku soli a své ležení rozložili na Parkáně. Průvodu se zúčastnily partnerská města. Večer pak byl vždy připraven koncert. Ten sobotní však narušily bouřky. Program byl proto zčásti zrušen a závěrečný ohňostroj posunut na desátou hodinu.
V neděli jsme zamířili k domovu. Nejdříve jsme se ovšem zastavili ve sklípku, abychom si vyzvedli to, co nám zachutnalo. Cestou zpět jsme udělali zastávku a navštívili hrad Bítov. Chtěli jsme se podívat i na nedalekou zříceninu, žel nebyla ještě otevřena. Po obědě jsme se rozjeli podél Dyje směrem do Čech. Ovšem návštěva se nám tak zalíbila, rádi bychom z toho udělali tradici 
Konec druhé světové války si připomněli i ve Vimperku. Diváci si mohli nejprve prohlédnout vojenskou dobovou techniku. Poté byly i pro ně připraveny dvě ukázky. Ta první se zaobírala vyvolaným potyčkám v pohraničí a jeho pozdějšího záboru. V ní se český četník zastal českých žen, které napadali sudečtí němci. On sám pak musel čelit jejich přesile a uchýlit se na radnici. Město pak obsadilo německé vojsko. V druhé části předvedli vojáci fiktivní bitvu z konce druhé světové války. Nejprve vyzval zástupce obyvatel spolu s českým četníkem německé vojáky ke kapitulaci. Ti se odmítli však vzdát. Němcům pak přijeli posily. Americké jednotky dorazili do města, museli se utkat se silnou obranou.
Tento rok k nám opět dorazil convoy of liberty. Ti se zde zastavili na své cestě z Bavorova. Krátce po obědě se zastavili na na zámeckém nádvoří. Spolu se starostou pak položili věnec na pomník osvobození na radnici. Děti i dospělí si mohli prohlédnout historická auta a jejich výzbroj, zatímco účastníci se mohli občerstvit. Poté se konvoj vydal přes Prachatice, Vitějovice až do Netolic.
O minulém víkendu si přátelé historie připomněli jednu ze slavných bitev, bitvu u Sudoměře. Nedaleko památníku Jana Žižky rozložila vojska svá ležení. Místní pekárna tu nabízela k ochutnání dobré staré recepty. Součástí programu bylo několik vystoupení, muzikanti zahráli středověké písně, tanečnice zatančily, šermíři předvedli své umění… Odpoledne byly svedeny dvě bitvy. Nejprve se po poli, kde měla být prolita krev, prošla smrtka. Po ní dorazil Jan Žižka se svým vojskem. K němu se přiblížili písečtí a strakoničtí. Žižka rozvinul vozovou obranu poblíž vypuštěného rybníka. Jako první na husity zaútočili jezdci, husité však odolali. Poté útočili jak pěší, tak jezdci. Hustou obranou však nepronikli a husité nakonec zvítězili.
Již nějakou dobu brázdí Českou republikou Legiovlak. Jako připomínka části Českých legií, které za první světové války bojovaly Rusku. Z vlaku se podařilo se rekonstruovat několik vagonů a další doufejme přibydou. K vidění bylo např. zařízení lékařského vagonu, velitelského vagonu, vagonu pro vojáky,… i poštu, kterou si sami zorganizovali. Tu, stejně jako lékařské ošetření využívali i místní. Vojáci si museli řadu věcí opravit, k nahlédnutí byla i malá dílna, úpravna oděvů,… Některé věci si však opravit sami nemohli, zaměstnávali tak i další dílny v Rusku. Vlak si návštěvníci mohli prohlédnout sami, nebo využít komentované prohlídky a dozvědět se něco víc. Mezi návštěvníky jsem měl možnost potkat se s potomkem jednoho z vojáků, který se ruské anabáze zúčastnil. Na své cestě si psal deník, do kterého jsem mohl nahlédnout. Vlak dorazil i do Strakonic a přilákal řadu návštěvníků. Poté zamířil do Písku.
