Druhý májový prodloužený víkend byl v Českých Budějovicích ve znamení oslav 70 let od osvobození. V jedné z uspořádaných akcí byla svedena i bitva. K tomu byla uzavřena jedna ulice a přilehlé křižovatky. Na  začátku bojů čeští obránci hájili opevněné postavení před muzeem. Nejprve přijeli na průzkum americké jeepy. Poté se však objevily německé jednotky, kterým obránci po boji podlehli. Nakonec přijely ruské síly, na jejich podporu dorazil i tank T-34. K Rusům se připojili i čeští četníci a další vlastenci. Kdo přišel později jako my, viděl dost špatně, foťák jsem držel nad hlavou, občas jsem vyfotil prázdný chodník, někdy hlavy diváků,… přesto pár snímků:

[View with PicLens]

Stejně jako na řadě další obcí a měst, i u nás jsme si připomněli výročí osvobození. Convoy of liberty zavítal i k nám, tentokrát do nově opravěného zámeckého dvora. V rámci pietní vzpomínky byl položen věnec, oté konvoj pokračoval do Prachatic a odtud do Vitějovic. Zde došlo na konci druhé světové války k setkání americké a ruské armády. Já jsem konvoj zastil až na poslední zastávce a to v Netolicích.

[View with PicLens]

Prachatice si v rámci oslav 70 let od druhé světové války připomenuly své osvobození americkou armádou. Již ve středu tu rozložili američané své menší ležení. Druhý den odpoledne přijel konvoj historických vozidel a později se zde svedla fiktivní bitva o radnici. Místní obyvatelé přišli k německé osádce s tím, aby se vzdali. To ovšem vojáci odmítali, na místo přijel i velitel SS, který debaty ukončil střelbou do vzduchu. Občané se rozprchli. Později přijeli američané a strhl se boj. Nakonec byla německá jednotka poražena.

[View with PicLens]

Na začátku prosince si příznivci historie připomněli 70 let bitvy v Ardenách. Kulisu pro tuto akci vytvořil hrad Helfenburk, kam přijeli nejen plzeňští. Správce a jeho kamarádi pro ně připravili bohatou hostinu. Odpoledne pak byly svedeny dvě bitvy. Při té první dobili hrad Němci, nejprve se museli probít branami na hlavní nádvoří a nakonec dobili i samotný palác. Mezi bitvami přišlo na řadu občerstvení, teplo moc nebylo, dobrý tak byl čaj na zahřátí.  Při druhé bitvě si pozice vyměnili. První část bitvy se odehrávala mezi bránami. Při tom jsem byl na první věži, prakticky jako jediný divák. Američanům se podařilo bránící se Němce vytlačit až k paláci. To jsem se již přesunul mezi ostatní diváky. Po delší přestřelce se podařilo dobít i zbývající část hradu.  
Došlo i na několik humorných situací, kdy jeden voják několikrát zastřelil druhého do zad, leč ten si toho nevšiml. Až po několikátém výstřelu si všiml, že na něho stále míří. „Tys mě zastřelil?“ „Asi pětkrát.“ Poté pětkrát zastřelený padl k zemi.  
 

[View with PicLens]

Závěrem dovolené patřilo Pálavskému vinobraní v Mikulově. Neděle již tvořila závěr vinobraní. My jsme přijeli právě v době, kdy na podiu hrál Wabi Daněk. Své písničky prokládal krátkými peprnými básničkami a získal si v průběhu dne asi největší přízeň publika. Město bylo obklopeno stánky různých vinařů, k dostání byly i různé sýry, klobásy, koláče… Poté jsme se vypravili na Svatý kopeček, který byl v té době opravován. Byl odtud ale pěkný výhled na město a výšlap se vyplatil. Po návratu do centra jsme se zašli na něco dobrého, v té době právě hrál Petr Spálený. Pak se však přihnala přeháňka a my jsme se uchýlili na zámek a poté zašli do cukrárny. Ještě jsme si něco koupili na cestu a hurá zpátky. Cestou jsme míjeli několik jednotek zasahujících hasičů, neb region se v té době potýkal s většími dešti. Právě v ten den to mělo za následek několik sesuvů země.

[View with PicLens]

Zpět k dovolené. Po zbytek dovolené jsem zamířil na Moravu, za Zuzkou a Danem. Přestěhovali se ze severu na jih a tak nebyl problém vyrazit do okolí na nějaké to vinobraní. První den jsme tedy zajeli do Znojma, jehož vinobraní je asi to největší. Celé centrum bylo uzavřeno, takže se tam všichni mohli rozprchnout a nebyly to takové davy jako na slavnostech v Krumlově. Snad ve všech ulicích a náměstích se nabízelo víno či burčák, ve stáncích, vinárnách, sklípcích, máshauzech, výklencích,… jen projít jednou ulicí a u každého si deci dát by znamenalo nedojít ani na konec ulice. Konšelé v doprovodu bubeníků a halaparten pak otevírali jednotlivé máshauzy. Kontrolovali přitom kvalitu nalévaného moku. A protože se nechtěli opít, nechávali okoštovat i kolemjdoucí. Připraven byl i velký program. Historické šermířské vystoupení, kejklíři, středověká, lidová i popolární hudba (i např. Mandrage)….. No bylo toho spoustu. Večer pak prošel centrem noční průvod Václava IV. s chotí. Průvod do byl honosný. Poté, co dorazil na hlavní náměstí, připravili pro panovníka ohňové vystoupení.

[View with PicLens]

Pěknou historickou slavnost pořádá i město Vimperk. Neodolali jsme a v podvečer tam vyrazili. Právě v okamžiku, kdy dívky se jaly tančit a později zapojily i diváky. Období středověku bylo na chvíli vystřídáno obdobím první republiky, v níž zahráli několik humorných scének. Poté přišla na řadu ukázka útrpného práva. Pro slabé povahy a malé děti to nebylo moc vhodné. Ukázky byly hodně dobře zahrané a středověk moc outlocitný nebyl. Každopádně historická skupina ze Slovenska předvedla pěkný výkon. Večer pokračoval šermířským vystoupením. Smrt zastavila čas. V duelu, který smrt přerušila, mohl rytíř přijít o svůj život. Smrt mu nabídla, aby si s ní zahrál v kostky. Když vyhraje, bude žít. Rytíř vyhrál pětkrát a smrtka rytíři připomněla, jak mu pětkrát zachránila život. Ale víc s ním již házet nemohla. Poslední duel se tak rytíři stal osudným. Rytíř však svůj život naplnil a opustil svět se ctí. 
Závěrem mělo být dvojí ohňové vystoupení, na které jsme se moc těšili. Bohužel bouřky se prohnaly kolem, však i rytíři v předchozím představení dohrávali promočeni. Z obavy, aby nenadálý poryv větru nefoukl oheň proti vystupujícím, raději toto vystoupení zrušili. I tak se diváci odměnili aktérům velkým potleskem.

[View with PicLens]

Po několika leté pauze jsme se dočkali dalšího připemenutí rituálu, při kterém býval ve Vlachově Březí z kostelní věže shazován kozlík. Jeho krev pak měla mít léčebné účinky. Na jeho letošní cestu ho doprovodil řeznický cech a několik muzikantů. Na náměstí se pak sešel početný dav diváků. Před věží se ponocný s kozlíkem rozloučili a řezníci ho zatáhli do věže. A informace pro milovníky zvířat, z jejího ochozu již byla vržena jen atrapa.

[View with PicLens]

Na slavnosti jsem si mohl užít slavností jen o pátečním podvečeru. To již na Parkáně hrál jazz Laco Deci. Poté jsem zamířil na náměstí, kde skupina Gnomus skvěle zahrála středověké písně. Jako další pak na pódiu vystoupili Mandrage a po nich písně Beatles. Bohužel jsem si musel nechat ujít sobotní vystoupení švýcarských budeníků a italských praporečníků, i samotný průvod. Ovšem sobotní hvězdu Helenu Vondráčkovou jsem oželel rád. Protože jsem se na slavností moc nezdržel, nebral jsem sebou ani foťák, takže fotky až příště.

Zajeli jsme se letos podívat odpoledne na netolický jarmark a byli jsme mile překvapeni, kolik řemesel a stánků s ručními výrobky se na netolickém rynku sešlo. Nejvíce se mi líbil sklář, který předváděl tvorbu figurek a mezi svými výrobky byl k vidění i skleněný model parního stroje. Nechyběli ani řezbář, truhlář, kovář, košíkář,…. Pod stromy si své uležení upravila skupina historického šermu Uther a opodál stála i lazebna. Své umění předvedli i středověcí tanečníci a spousta dalších. Vrcholem pak bylo noční vystoupení vimperské skupiny  Arteco, která předvedla skvělou ohňovou show.

[View with PicLens]