Druhý den jsme se s Luďkem setkali znovu. Původně jsme chtěli zajet na Hanigberk, ale mlha byla výš, než jsme čekali. Proto jsme se vydali nad Radhostice. Pak jsme se přesunuli k Žárovné, Záblatí, Kožlí … takové cestování za svítáním. Na závěr jsme se zastavili u kamenů u Pěčnova, kde mlha vytvářela tajemnou atmosféru.
Druhý den dovolené jsme nejprve vyrazili na túru do okolí Jizerek. Z parkoviště jsme to vzali přes Bukovec- Škoda, že stromy nenabízí větší rozhled do okolí. Na začátku Jizerek jsme to vzali kolem potoka k pěknému rašeliništi. Na zpáteční cestě nám již hrozila bouřka, proto jsme raději popojeli dál.
K Cimermanově muzeu s některými jeho vynálezy, exponáty filmů či spojené s jeho životem. Muzeum nabízí i rozhled z nevysoké rozhledny, která vám ukáže i ty cíle, které na obzoru rozhodně neuvidíte.
Poté jsme vyšli opět do kopce, k pěkné rozhledně Štěpánce, která již vlastně spadá pod Krkonoše.
Na zpáteční cestě do kempu jsme se ještě zastavili u řeky Smědavá, která nás zaujala velkými bílými kameny.
Příznivci génia Jary Cimrmana zamířili toto pondělí do Husince. A to, aby mohli shlédnout jednu z jeho her, Akt. Do Husince přijela silná sestava: Čepelka, Brukner, Rumlena, Hraběta, Svěrák, Asi nejvíce se mi líbil Miloň Čepelka, který opravdu „perlil“. Divákům se hra velmi líbila, hercům tleskali jak v průběhu představení, tak v závěru – a to i ve stoje. Doufejme, že k nám na jih opět zamíří.
A vzhledem k tomu, že toto byl pro mě dárek, ještě jednou děkuji 
Tentokrát se oslava narozenin posunula na konec srpna. Bedlivě jsem počasí sledoval, přesto však pozlobilo. Kolem osmé se přihnala bouřka, zvedl se vítr, který zavál déšť až pod pergolu … Naštěstí však přešla a mohli jsme pokračovat u ohýnku. Ještě jednou díky všem.
Letos uplynulo právě 600 let od bitvy u Sudoměře. Husitský oddíl včele se Janem Žižkou se přesouval z Plzně do Tábora. 25. března 1420 došlo ke střetnutí u Sudoměře u hráze rybníku Markovec a Škaredý. Husité zde vytvořili vozovou hradbu v níž čelili přesile píseckých železných pánů a strakonických johanitů. Husité dokázali své protivníky porazit. Každým rokem si tuto bitvu připomínají příznivci historie rekonstrukcí bitvy. Letos, kdy by si připomněli kulaté výročí, se setkat nemohli z důvodu šíření viru co-vid 19. Připomeňme si tuto bitvu alespoň snímky z minulých ročníků.
Rok 2016
Rok 2018
Vážení přátelé fotografie,
vzhledem k současné situaci se omlouváme,
že musíme termín výstavy Fotografů od Vlachova Březí posunout.
Nový termín Vám sdělíme, jakmile to bude možné.
S přáním pevného zdraví
Organizační tým
Tak trochu něco milého v současné době. Když člověk vyrazí někam na procházku, nabídne příroda něco ze svých kouzel, jako první jarní pozdravy. I když občas mezitím i trochu aprílově zasněží
Třetí den jsem se vydal na Pravčickou bránu. Meteorologové hlásili, že se obloha má zatáhnout. Tak jsem spěchal vzhůru. Vstup se otevřel o desáté, stihl jsem udělat jen pár fotek, než se obloha zaplnila mraky. Řekl jsem si, že pokud to vyjde, rád se sem ještě vrátím, ovšem za lepšího počasí. Poté jsem se vydal po Gabrietině stezce na Mezní louku. Je to mnohem hezčí cesta, dá se říci, že se jde po stezce vedoucí v polovině hřebenu pískovcových skal. Ovšem Česko-Saské Švýcarsko, podobně jako řada další oblastí zápasí se suchem a kůrovcovou kalamitou. Její následky byly nepřehlédnutelné. Cestou jsem potkal jednoho fotografujícího američana. A neb jsme se potkali již po několikáté, trochu jsme popovídali. Pozval jsem ho na pivo. Nakonec mou nabídku nevyužil, mířil do soutěsek. Vzhledem k tomu, že odpoledne mělo pršet, já zamířil na hotel. A předpověď se naplnila.
[Gallery not found]
Druhým zastavením na dovolené bylo Hřensko. Obec samotná leží u břehu Labe a jednu ulici pak protéká řeka Kamenice. Hned nad jejími domy se zdvíhají skaliska. Vadou na její kráse jsou však nevzhledné krámky místních trhovců. Nejhezčím dojmem pak působí až noci. Hned na konci obce začíná stezka údolím Kamenice.
Údolí je sevřené vysokými skálami a v něm se klikatí, občas zurčí, jindy poklidně teče říčka Kamenice. Dva úseky na této stezce jsou splavné pomocí lodiček. A lodníci, ti jsou pěkní srandisté. Rozkymáceli loď. „Předvedeme si obrat alá Concordia. A komu se to nelíbí, může si rovnou vystoupit.“ A že nebylo vystoupit kam Cestou jsme minuli několik skal, které připomínali žábu, ostrov milenců, … I díla, které si sem přidali k obveselení návštěvníků. Spatřit tak můžete i krokodýla. „Žere hlavně blondýny, naposledy manželku před třemi roky…“ „Voda je tu pěkně chladná, dnes má čtyři stupně. Pokud nevěříte, tak tam strčte manžela na půl hodiny a večer uvidíte, že ho bude mít 5 cm velkého.“ Lodník nám předvedl i umělý vodopád. “ Jedná se o internacionální výrobek. Japonská technologie, německá voda a spouští se pomocí českého špagátu.“
Já jsem od soutěsek pokračoval na Mezní louku. Odsud jsem chtěl jít na Pravčickou bránu, ale po červené jsem šel na opačnou stranu. Došel jsem tak k Malé Pravčické bráně, kam jsem chtěl dorazit o několik dní později.
Na Nový rok rádi míříváme do Prachatic, kde se v podvečer postupně zaplňuje náměstí diváky. Krátce po šesté popřál starosta všem do Nového roku a hned poté se ohněstrůjce chopil svého díla. A i letos ho odměnil potlesk diváků.
