Již delší dobu jsou akce omezeny kvůli coronaviru Covid-19, takže nezbývá nic, než vyrážet na výlety do přírody. Stromům již začíná listí opadávat, proto jsem zamířil k Blanici na pár podzimních snímků.
Již delší dobu jsou akce omezeny kvůli coronaviru Covid-19, takže nezbývá nic, než vyrážet na výlety do přírody. Stromům již začíná listí opadávat, proto jsem zamířil k Blanici na pár podzimních snímků.
Podíváte se občas na podvečerní oblohu? Někdy nám tam příroda předvede pěknou podívanou.
Relativně nedávno otevřenou rozhlednu na Hanigsberku jsme se chtěli také podívat. Babí léto nám ještě přálo, tak proč neprotáhnout kola? Ze Březí jsme to vzali na Dub, Bavorov a pak hurá do kopce. Rozhledna nabízí pěkné panoramatické výhledy, chtělo by to ale vychytat to správné počasí na řádné fotky. Na jejím vrcholu nás překvapilo množství mravenců. Cestou zpět jsme se nemohli nezastavit v Bavorově na zmrzlině.
Poslední den, kdy se mělo zhoršit počasí, jsme si nechali prohlídku Boskovských jeskyní. Šli jsme tam trochu „na lehko“, ale nakonec jsme neprochladli. Boskovské jeskyně patří mezi ty, které mají pěknou krápníkovou výzdobu. Při jejich prohlídce nahlídnete do míst, kudy se kdysi protahovali badatelé pří průzkumu jeskyní. Na závěr se dostanete až k krásným průzračným jezírkům. Vřele doporučuji podívat se tam.
Poté jsme již nečekali na déšť a vyrazili k domovu. Cestou nás potrápilo několik kolon, hlavně na místech budoucí D4. Ta by si dostavbu opravdu zasloužila. A co říci závěrem? Dovolená byla to sice improvizací, kdy se změnil cíl, ale vybrali jsme dobře a i počasí nám přálo. Stálo to zato.
Další den jsme se vydali na túru do kopců. Tentokrát jsme oklikou přes objížďku zamířili na skalní hrad, který skýtal pěkné rozhledy. Při výstupu na další vrchol Špičák se začala ozývat bouřka, proto jsme se raději dlouho nekochali a vrátili se zpět k autu. Výhledy ze Špičáku jsou špatné, stromy již vrchol přerůstají.
Autem jsme popojeli do Frýdlantu, kde jsme si prohlídli tamní hrad a zámek. Prohlídková trasa patří k jedněm nejdelším v České republice. Nahlédnout jsme mohli do starých i novějších prostor. Do několika malých místností jsme však kvůli covidu nesměli. Na závěr prohlídky jsme navštívili zámeckou kuchyní.
A protože nám zbyl ještě čas, zajeli jsme i do lázní Libverda, které jsou kousek od Hejnic. Jejich střed byl moc pěkný, kolonáda již byla v trošku horším stavu. Prošli jsme se lázeňským parkem, zašli na večeři a okoštovali tamní teplou lázeňskou oplatku.
Další den dovolené jsme se rozhodli zdolat druhý nejvyšší vrchol Jizerských hor, horu Jizeru. Tak skýtá pěkné výhledy, Tentokrát jsme dohlédli až na vrchol Ještědu, í když byl v parním letním oparu.
Poté jsme udělali ještě okruh kolem hory, při kterém jsme nahlédli do dvou rašelinišť.
A protože nám zbyly nějaké ty síly, popojeli jsme k naučné stezce Peklo, Ta vede v údolí potoka kolem nějž se zdvíhají skály. Samo koryto je tvořeno místy kameny, které vytváří peřeje, místy teče voda líně po kamenných plotnách. Když dojde až ke konci stezky, uvidíte pěkné vodopády. K nim dorazilo i několik roštěnek, které využili příležitosti ke koupání.
Třetí den dovolené jsme podnikli nejnáročnější výšlap. Z hejnického kempu jsme vyšli směrem k Černému potoku. Jeho koryto bylo plné velkých kamenů. Postupně jsme stoupali, až jsme dorazili i k jeho vodopádům. Ne všechny stupně jsou však přístupné, někde jen malý průzor mezi stromy a hukot napovídaly, co se nachází pod námi. Nám se podařilo dostat ke třem.
Poté jsme odbočili na skalní vyhlídku na Frýdlantské cimbuří, které nabízí pěknou vyhlídku. Bohužel letní opar nebyl ideální k fotografování, ale ten rozhled stál zato.
Odsud jsme pokračovali na Polední kameny nabízející další výhledy do okolí.
Původně jsme měli zamířit do Tater, ale z tohoto plánu sešlo. Nakonec jsme zamířili do Jizerských hor. Stan jsme rozložili v kempu v Hejnicích a každý den jsme podnikali výlety. Ten první nás vedl podél potoka Velký Štolpich ke stejně jmenovanému vodopádu. Odsud jsme pokračovali na skalní vyhlídku na Ořešníku. Když jsme tam došli, blížila se právě bouřka, proto jsme se jen krátce rozhlédli do okolí. Vyhlídka byla krásná, ale nechtěli jsme potkat bouřku na vrcholu, proto jsme raději začali rychle sestupovat.
Několikrát jsem se vypravil do přírody na procházky, vzal si sebou foťák a něco vyfotil.
Na filipojakubskou noc nestavíme jako většina máje, ale zahajujeme sezonu posezení při ohni, buřtech, grilování a dobrého vínka. Děti se zase těší na poklady, které jim čarodějnice při této noci poschovávají. Tento rok, kdy je koronaviru hodně věcí naruby, jsme tuto noc uspořádali až nyní. V jejím počátku nás sice trochu potrápil deštík, který již nikdo nepředpovídal, ale nakonec jsme si to užili.