Že by již přišlo na Šumavu jaro? V okolí Prášil, Železné Rudy a vrcholcích hor … naleznete ještě sníh, ale níž již vše začíná krásně kvést.

[View with PicLens]

Několik let jsem čekal na závody psích spřežení. Jednou mě skolila chřipka, jindy nebyl sníh, další ročník narušily polomy v lesích…. Až letos jsem se dočkal.  Ráno startovali nejprve lyžaři s jedním či dvěma psi, poté se na trať vydali větší spřežení. Ty největší jich měli 12. Kolem oběda pak na trať vyjeli ti, na které čekala nejdelší cesta, 42 kilometrů. Teplota byla kolem nuly, my diváci jsme především zápolili se sluníčkem v objektivu.

[View with PicLens]

Tento víkend dorazil do Strunkovic další ročník Expediční kamery. Tři snímky z nich byly velmi silné.
První zachytil příběh jednoruké horolezkyně, která přes svůj hendikep se odhodlala zdolat skálu o těžkosti 5.12, kterou před ní s tímto postižením nikdo nezdolal. Na této skále bylo jedno místo, které ji hodně potrápilo. Ale svoji vytrvalostí se jí nakonec podařilo vrchol zdolat. Přišlo mi až neuvěřitelné, co dokázala slézt.
Druhým snímkem byla expedice do Peru do amazonské vesnice s kmenem Matsiu. Na cestu vyrazili dva cestovatelé, jeden v doprovodu své dcery. Cestou onu dceru poštípalo 6 amazonských sršňů, přičemž 10 žihadel by pro normálního člověka mohlo již znamenat smrt. V amazonské vesnici je později opustil jejich průvodce a poté zjistili, že je dovedl do vzdálenější jiné vesnici. Jak se dostanou zpět? Doprovodilo je několik hochů z vesnice, ale tam, kde na ně měla čekat loď nebylo nic.
A tím posledním, ovšem ne v hodnocení, byl snímek dvou horolezců. Vypravili se do Kašmíru, kde chtěli slézt jednu dosud nepokořenou horu. Ze základního tábora vyšli jen dva. Asi sto metrů pod vrcholem se utrhl kamen, který jednoho z nich poranil. Druhý se vrátil do základního tábora pro pomoc. Odsud vyslali pro pomoc do první vesnice. Mezi tím se dva vydali zpět na horu.  Zraněný musel na kamenném výstupku vydržet čekat asi 40 hodin, než se jim podařilo k němu dostat zpět. Mezitím rozdrcená noha začala hodně zapáchat. Svedli velký boj o jeho záchranu a teprve po třech letech si horolezec mohl oddychnout, že jeho noha byla zachráněna. Jaké měl přitom pocity….
Tento ročník Expediční kamery se velmi podařil. Organizátorům patří i pochvala za připravené pohoštění.

O dvou víkendech jsem se podíval na svítání na vrchol Libína. Poprvé jsem se tu setkal s jednou fotografkou z Volar, se kterou jsme se před tím viděli jen pár hodin před tím na promítání u Vládi Hošků. Jaká to náhoda Počasí nám přálo, okolí bylo zalito mlhou. Když vyšlo sluníčko, začala se mlha hýbat, jako by to bylo bílé tekoucí moře. Jen plavky jsme si s sebou nevzali. Asi nejhezčí obraz naskýtala Volovická vrchovina, která vystupovala z mlhy. Škoda, že jsem sebou neměl delší sklo. Na podruhé jsme tam vyrazili s Milanem. Tentokrát se vrchol včetně rozhledny ponořil do mlhy. Vyčkali jsme, jestli se mlha nezvedne. A dočkali jsme se. Přes vrchol se pak hnal jeden oblak mlhy za druhou, my měli jen krátký okamžik k focení. Potvrdila se tak slova, že po každé mlha a slunce vytvoří jinou scenérii.

[View with PicLens]

V noci se soboty na neděli 28.10. napadl na Šumavě první sníh. Krajina se tak letos poprvé zahalila do zimní peřiny, kterou doplnilo drobné mžení. Sníh poněkud těžší začal ohýbat stromy a lámat větve. Cestou se ozývalo zlověstné praskání.

[View with PicLens]

Na kratší dovolenou se tu u nás zastavili Zuzka s Danem a Evičkou. Dan si pro nás připravil výlet do Bechyně. První naší zastávkou se stalo nedaleké údolí sevřené vysokými skalisky a protékající Židovou strouhou. Opravdu malebná příroda, škoda jen, že díky suchu voda ve strouze vysychala, místy vytvářela drobná jezírka, místy jsme chodili po suchém dně. Sem se ještě určitě vrátím, až bude vody více.
Pak jsme si prošli Blatnou, vyšli na tamní věž, odkud je pěkný výhled na okolí. Nahlédli jsme i do světnice hlásného. Po obědě jsme se prošli centrem a došli z druhé strany k Židově strouze. Tentokrát po lávce nad vodou uchycené ke skalní stěně.

[View with PicLens]

O srpnové neděli jsme s Milanem vyrazili na projížďku na kolech. Vyjeli jsme z Prachatic. První naší zastávkou byl Bavorov, kde shodou okolností byla právě pouť. Ta však nebyla naším cílem, my jsme si chtěli pochutnat na místní zmrzlině. Pokračovali jsme na Kratochvíli, tam jsme se stavili na oběd a poté pokračovali na Holašovice. Horko pracovalo, zastavili jsme se na osvěžení místní hospůdce. Při té příležitosti jsme se prošli po návsi. Vždy, když jsem se tu stavil, konaly se trhy, náves byla plná lidí a trhovců. Tentokrát jsme si mohli domky v klidu prohlédnout. Poté jsme se krátce stavili u menhirů a zadem jsme se začali vracet do Prachatic. Přes Sedm chalup, kterých bylo ovšem víc, takže by se měli vlastně přejmenovat. Krátce jsme se zastavili ještě v Kuklově a přes Smědeč a Chroboly zpátky. Cesta se ještě opravovala, jeli jsme mimo provoz. Kopec do Chrobol byl náročnější, došla nám i voda. A všechno v Chrobolech zavřeno. Naštěstí jsme to pak do Prachatic měli skoro z kopce. Nakonec jsme ujeli 79 kilometrů, což ani nebylo naším plánem. Pro mě rekord. Překvapilo mě, že jsem druhý den neměl tuhé nohy.

[View with PicLens]

Letos jsme zajeli na Třeboňsko v silnější sestavě. Sice nakonec byly drobné změny ve složení, ale nosič kol byl plný. Jako trasu jsme zvolili Evy návrh, jeli jsme po třeboňské naučné stezce. Z části jsme ji kdysi navštívili, ale tehdy jsme se ji tolik nedrželi. Auto jsme zaparkovali v Třeboni u Světa a po jeho břehu vyrazili. Sluníčko svítilo, ale podél vody a v lese bylo příjemně. Ke konci jsme přeci jen trochu zaimprovizovali a odbočili k jednomu zámku. Ten byl tehdy uzavřen kvůli svatbě, tentokrát byl zavřen opět, ovšem déle. Na závěr jsme zajeli na další pískovnu u Suchdola. Oproti zeleným rybníkům tady byla voda čisťounká a teplá. Da přímo lahodná.

[View with PicLens]

Zatmění měsíce tady na jihu Čech nepřálo počasí, obloha nad obzorem byla zakryta mraky. Až okolo půl jedenácté jsme se na chvilku dočkali. Snímek níže pochází ovšem až z druhého dne, kdy při východu měsíce měl krvavé zbarvení.

[View with PicLens]

A na závěr putování za vínem a krásami Moravy jsem si nechal zastávku na Čertoryjích – menší louky v Bílých Karpatech s bohatou květenou včetně orchideí, solitérními stromy … rozhodně stojí za vidění.

[View with PicLens]