Tak první letošní výpravu divočinou mám za sebou. Vrátil jsem se s ní na Křemelnou, která patří k nejhezčím šumavským řekám. Její tok spadá do první zóny, kam se normálně nesmí. Proto jsem využil nabídky parku, která se v určitých intervalech pouští omezenou skupinu návštěvníků. Vyšli jsme od zaniklé osady Velký Bor, lesem k rovněž zaniklé obci, Frauenthal, kde bývala brusírna. Odtud jsme pokračovali podél břehu po proudu. Křemelná zde vytváří krásné meandry s pomalu tekoucí vodou. Tentokráte kouzelně čistou. O kus dál však vytváří i peřeje. Procházka kouzelnou přírodou. Určitě se tam ještě vrátím

[View with PicLens]

Nedaleko Srní postavili výběh pro vlky. Využil jsem pozdní dovolené, když již Šumava není plná turistů a zkusil štěstí. Na parkovišti ve mě vzbudil hrůzu autobus. Na samotné stezce vedoucí nad výběhem jsem zjistil, že oprávněně. Ono je sice napsáno, chovejte se tiše, ovšem českým důchodcům to buď nedošlo nebo jim to bylo jedno. Sotva jsem dorazil, vyplašili vlčí smečku a ta se ukryla v hustém podrostu. Důchodci odešli a smečka se vydala vyhřívat se na sluníčko. Potom se prošli horní částí výběhu, takže jsme ji měli možnost krásně pozorovat. A to se někteří návštěvníci zmiňovali, že tam byli už i dvakrát a nic neviděli. Štěstí přálo.

[View with PicLens]

Cestou zpět jsem se stavil u Františkova, trochu jsem se prošel kolem Vltavy.

[View with PicLens]

Dalším cílem se stal pramen Volyňky. Vzhledem k náročnějším dalším výletům, zvolil jsem kratší snazší trasu. Cestou jsem se zastavil u Vlčího kamene. Pramen Volyňky je pěkný a voda dobrá. Ozkoušel jsem. Šel jsem i kousek po proudu a udělal pár snímků. Pak jsem se zastavil na vyhlídce pod Bukovcem. Za pěkné viditelnosti odtud bývají vidět Alpy. Tentokrát viditelnost nebyla zdaleka ideální, přesto se mi tam líbilo. A až budou podzimní inverze, určitě se tam vrátím.

[View with PicLens]

Začátek dovolené jsem musel posunout ze soboty na neděli. Počasí sice ještě přálo, ale měly dorazit bouřky. Proto jsem raději zvolil dvě kratší trasy. Ta první začala v Horní Stropnici. Odsud jsem se vydal nádrži Humenice. Ta byla dost prázdná. A hned za ní začíná malebné Terčino údolí. Je to údolí sevřené příkrými svahy, kterým protéká Stropnice. Je tu několik pěkných míst k zastavení, zejména pak několika metrový vodopád. Z Nových Hradů jsem pokračoval lesy podél několika rybníků, jako správný turista jsem se nedržel žádné plánované trasy, ale průběžně jsem je kombinoval. A vyplatilo se. Cestou zpět jsem se zastavil na Žumberské tvrzi. Tu jsem si mohl prohlédnout samostatně. V hlavních místnostech byl vystaven lidový nábytek a představena byla i  historie tvrze. Mile mě překvapila expozice Ryby a lidé. Pak jsem popojel dál, k pískovnám. První cesta, přestože byla v mapě značena, již k cíli nevedla. Popojel jsem tedy ještě kousek a vyplatilo se. Když jsem se na kole vrátil k autu a kousek popojel, začalo pršet. No lépe se to naplánovat ani nedalo

[View with PicLens]

Další oblastí, kam jsem ještě nezamířil, byly Zbytiny. Odsud jsem na kole vyjel směrem na Sněžnou. Cestou jsem se zastavil u kostela sv. Magdaleny, odkud byly pěkné výhledy. Další byly k vidění v opuštěné vsi Horní Sněžná. Asi nejlepší místo z této projížďky. Pak jsem pokračoval k Arnoštovu. Cestou jsem opět minul další pěknou vyhlídku. Nabízel i pohled na Boletice, tam jsem ještě nebyl, ovšem láká mě to. Nakonec jsem se ještě krátce zastavil v Křišťanově, kde se na jedné farmě snaží zpětně vykřížit pratur. A pak už jsem zamířil zpět.

[View with PicLens]

I letos už jsme protáhli kola. Zajeli jsme do Stožce, odkud jsme na kolech pokračovali na Jelení vrchy. Po krátkém občerstvení jsme pokračovali k Jelenímu jezírku a dál pak po Medvědí stezce. Stezka míjí řadu zajímavých kamenných útvarů, vede k Ovesné u Nové Pece.  Chtěli jsme na doporučení kola vézt, ovšem doporučení to nebylo příliš dobré, spíš pomsta provázená hladovými komáry. Byly tu úseky, kdy jsme kola museli vzít na záda, ale do cíle jsme nakonec dorazili. A všem doporučuji pěšmo Podél Mrtvého luhu jsme se pak vrátili do Stožce.

[View with PicLens]

[View with PicLens]

Po pár letech jsem se vrátil na revitalizovanou Soumarskou slať. Chtěl jsem pozorovat změny, které se tu odehrály. Tou první byl nový objekt pro registrací lodí splouvajících Vltavu. A tou další, oproti předchozí návštěvě, výskyt komárů. Takže přátelé repelent sebou Ale jinak se jim dílo povedlo.

Letos se na truckfestu sešlo více než 130 trucků, náklaďáků,… Zas o deset více než loni. Trucky nejprve vyjely na spanilou jízdu, po které se někteří z nich zúčastnili jízdy z ručnosti. Nechyběl večerní koncert. Diváci procházet mezi vyleštěnými, vyzdobenými, rozsvícenými vozy, občas i do některého nahlédnout. O půlnoci nechyběl ohňostroj.

Dva po sobě následující podvečery jsem trávil v Husinci, kde v rámci Husových oslav jsem navštívil Husfest.  V rámci tohoto festivalu vystupují hudebníci různých žánrů. První večer se nejvíce zalíbil posluchačům Dalibor Janda. Mě se nejvíce líbil Voxel, který dokázal dobře zahrát i pobavit. Ten vystoupil druhý podvečer. Kromě podvečerních koncertů jsem více nestihl.

Ve čtvrtek v podvečer jsme vyrazili na Moravu, neb nám jejich vínko zachutnalo. Ubytováni jsme byly v pěkném penzion poblíž Mikulova, dokonce i bazén jsme měli k dispozici. Penzion sice neměl vlastní sklípek, přesto o nás bylo postaráno, vínko bylo připraveno. A tak jsme již první večer začali koštovat. Druhý den jsem si přivstal a zajel na nedaleké Nové mlýny zachytit svítání. Díky ustupující oblačnosti mělo sluníčko drobné zpoždění. Ale vyplatilo se počkat. Ovšem víčko objektivu nejspíš plave do Černého moře. O něco později jsem se cestou zpět do městečka zastavil a počkal na druhé svítání, tentokrát nad pálavskými vrchy. Ty byly v té chvíli zahaleny do mlhy a vytvořily pěknou kulisu. Opravdu druhé svítání během jednoho rána. Byl jsem střízliv. Zatímco ostatní ještě spali, zašel jsem se projít ještě k místním sklípkům. Jen pár z nich mělo kouzlo minulosti, brizolit, charakter chat těm ostatním nesvědčil. A už vůbec mě neoslovil sklípek v moderním umění. Brrrr. Pak jsem zašel do místní pekárny a ostatním koupil čerstvý koblížek. Společně jsme se vydali do Mikulova. Nejprve jsme vystoupali na Svatý kopeček, poté zamířili do místních jeskyní. Ty již před lety přišly o svou krápníkovou výzdobu a nová tu již nepřibude. Ale i tak mají své kouzlo. Na náměstí jsme zašli něco dobrého pojíst. Část pak jela do Lednice, my ostatní jsme dali přednost Valticím. Trochu jsme zabrouzdali do místního parku. Ale chtělo by to kolo, ten park je příliš rozlehlý. Pak jsme zašli ještě do zámku, kde jsme se podívali na výstavu replik královských korun. U kolonády nás pak zastihnul déšť. Zuzka za námi přijela a v podvečer dorazili i Eva se Zuzankou.

[View with PicLens]