Jednoho podzimního dne jsem chtěl zkusit nafotit svítání z Haniperku. Ráno se uvařila mlha, která byla níž. Když jsem dorazil na vrchol rozhledny, sluníčko vysvitlo. Ale mlha ty správné fotografické scenérie nevytvářela. Navíc jsem zjistil, že na focení mlhy je Haniperk relativně nízko. Alespoň jsem něco nafotil z podzimně zbarvené přírody.
Přenesme se opět o několik týdnů zpět v čase, kdy se příroda zbarvila čarovnými barvami….
Poslední den jsme věnovali pevnosti Stachelberk. Tato pevnost byla budována ve třicátých letech jako součást opevněních našich hranic. Přestože se zde pracovalo ve třísměnných směnách, nepodařilo se ji včas dobudovat. Vojáci ji museli zatopit, než ji museli opustit. Po válce část prostor zanikl kvůli činnosti nedalekého dolu. V posledních letech se podařilo část opravit a zpřístupnit. Expozice je věnována období jejímu budování. Nedaleko je i řada řopíků, které jsou upraveny do různých období, let 38-39, válečných i poválečných. Vystoupali jsme i na nedalekou rozhlednu, ze které byl pěkný výhled nejen na přicházející bouři.
Odpoledne jsme podnikly ještě kratší výlet na Pomezní boudy. Vrcholky hor se nám halily do mlhy, mlha později klesla a nám se výhledy ještě více uzavřely. Při návratu se hranici mlhy posunula přímo do vsi.
Další den jsme zajeli do Zoo ve Dvoře Králové. Cestou jsme se zastavili na přehradě Lesní království. Ta byla postavena ve středověkém rázu. V samotné Zoo jsme si nejdříve prošli klasickou expozici. Bylo toho však tolik k vidění, že jsme nakonec na část Safari ani nejeli. I tak se nám tam líbilo.
Tento víkend byl v Prachaticích ve znamení pekelných stvoření. Na náměstí dorazily tři skupiny s maskami Krampusů. Náměstím nejem prošly, postrašily hříšníky a naopak s těmi hodnými se i fotografovaly. U diváků měly úspěch.
Z Pece pod Sněžkou jsme vyjeli lanovkou, přes Růžovou horu na Sněžku. Tento den svítilo sluníčko, obzor byl však zahalen do mlžného oparu. Přesto jsme se mohli těšit pěknými výhledy. Dolů, Obřím dolem jsme to vzali již po svých.
Cestou zpět jsme se zastavili v Jánských lázních, respektive na jejich horním konci, kde před lety vznikla další stezka korunami stromů. Doufal jsem, že nám nabídne pěkný výhled na Krkonoše, ale výhled byl spíše směrem na Jánské lázně. Z nedalekého kopce pak vzlétlo přeš 20 paraglidistů.
Další výlet jsme podnikli na Labský důl. Autem jsme dojeli do Bedřichova, autobusem ještě kousek popojeli k vrcholkům a dále už jen pěšky. Doufali jsme, že se dostaneme mimo mlhu, později, že se alespoň rozpustí. Ovšem ta ležela na hřebenech a sluníčka a panoramat jsme se nedočkali. Prvním naším cílem byl Pančavský vodopád s pěknými výhledy do Labského dolu. Od něj jsme pokračovali k Labské boudě. Udělali jsme odbočku, došli jsme až k prameni toho potůčku, k prameni Labe. Jak tomu oficiálnímu, tak neoficiálnímu 
Poté jsme sestoupili k Labskému vodopádu a Labským dolem došli ke Špindlu. Lanovkou jsme vyjeli na Medvědín. Tam právě děti pouštěly draky, koupené i vlastnoručně vyrobené.
Další den jsme se vyvezli lanovkou k Černohorskému rašeliništi. Rozhledna byla uzavřena, vyšli jsme rovnou k rašeliništi. Výhled do krajiny kazil mlžný opar, ale přesto jsme Sněžku a Studniční horu spatřili. Rašeliniště je přístupné po povalovém chodníku, k vidění řada pěkných míst.
Po turistické stezce jsme se vraceli k Jánským lázním. Ještě než jsme k nim došli, naskytla se nám skalní vyhlídka s pěkným výhledem. Cestou jsme narazili na pár motýlů. První z nich záměrně unikal před fotoaparátem. Zato ten poslední si sedl přímo na mě.
Tentokrát jsme o dovolené zamířili do Krkonoš. Na konci září již by tu tolik návštěvníků býti nemělo, chtěli jsme se vyhnout návalům turistů…
První den jsme zajeli k Mumlavským vodopádům. Již cestou tam jsme si užívali krás sevřeného údolí Jizery. Vyšli jsme z Harrachova na okruh kolem říčky Mumlavy. Odměnou nám bylo několik vodopádů a kaskád na jejím potoce.
Cestou zpět jsme se zastavili v menší dílně na vánoční ozdoby. Ty zde dělají z drobných foukaných kuliček, které propojují za pomocí drátku. Tato výroba je zapsána na seznamu Unesco. Prohlídku jsme již nestihli, prohlédli jsme si jejich výrobky a pár kousků si odvezli domů.
V podvečer jsme se ještě zastavili v Jilemnici. Zašli jsme do cukrárny na něco dobrého. Podívali se na náměstí a patrona hor, Krakonoše. Nahlédli jsme do zvědavé uličky. Ta je tvořena převážně roubenými domky, které jsou stále obývány. Ulička se jmenuje zvědavá proto, že domky jsou vysunuty do uličky, aby každý viděl směrem dolů. Nakonec jsme se prošli zámeckým parkem.
