Zhruba jednou ročně vyrážíme na Šumavu na výpravu s Průvodcem divočinou, kterou pořádá Národní park Šumava. Při nich se můžete dostat do míst, kam návštěvníci normálně nesmí. Již pár let jsem se snažil dostat na Modravské slatě 2, až se nám to letos povedlo. Ale počasí si s námi trochu pohrálo. Ráno drobný déšť, ve vyšších polohách poprašek sněhu …. Přiznám se, že jsem měl úmysl to vzdát. Pršet přestalo, tak jsem to zkusil. Vyšli jsme od Javoří pily směrem k Poledníku. Poté jsme zabočili na Hraniční chodník nedaleko luk Schachten na německé straně. Poté jsme sestoupili k Rokytské slati, kde by údajně mělo být až 69 rašelinových jezírek. My jsme se na několik z nich podívali. Rokytská slať patří k těm nejrozáhlejším a nejcennějším rašeliništím Šumavy a zároveň patří díky mikroklimatu k nejchladnějším místům naší republiky. Zpět jsme se vrátili podél Javořího potoka. Celou cestu nás provázela řádná podzimní mlha a přiznám se, že jsem byl i trochu rád, když průvodce procházku kvůli nepřízni počasí o něco zkrátil. Na cestě  jsme mimo jiné narazili i na vlčí trus.

[View with PicLens]

V létě jsme s Ráďou na libín nedošli, tehdy nám zkřížila cestu bouřka. Nyní na podzim se nám to již podařilo. Počasí sice žádné výhledy s Alpami neslibovalo, ale přesto to byl příjemný výlet.

[View with PicLens]

Každoročně rádi podnikáme výlet na Třeboňsko.  Krásnou přírodou na kolech po tamních cestách. A přestože jsme na řadě míst již byli, daří se nám objevit nová kouzelná místa. Tentokrát jsme zamířili ke Stráži nad Nežárkou. Sotva jsme vyjeli, dohnala nás bouřka. Ukryti pod stromy jsme ji přečkali a poté pokračovali podél Staré a Nové řeky. Ty lemovaly letité stromy. U Nežárky jsme se potkali s řadou vodáků, někteří ji splouvali i v kostýmech. Na závěr jsme nemohli vynechat místní pískovnu a vodní radovánky.

[View with PicLens]

Před lety jsme s partou spluli s dvěma rafty Vltavu, tehdy jsme startovali někde pod Lipnem s cílem ve Zlaté Koruně. Byla dobrá parta, hodně srandy,… Toužil jsem se vypravit i na horní část řeky. Na kanoi jsem ještě nebyl, proto jsem nejdříve chtěl zkusit úsek z Lenory. Přidali se ke mě dvě spřízněné duše a vypluli jsme na vodu. Úsek z Lenory do Soumaráku byl trošku adrenalinovější, ale zvládli jsme to v suchu. Na Soumarském mostě se naskytla možnost pokračovat, místo jedné lodi, jejíž posádka se dvakrát udělala a nechtěla již pokračovat. Rozhodli jsme se pro plavbu dál a přidali se k druhé zbývající lodičce. Od Soumarského mostu byla voda hodně klidnější, v některých místech až olej. My si adrenalinu přidávali, neb Martin, kormidelník, rád zamířil ke břehu, pokud se nad ním vyskytovali nízké větvě, které jsme museli podplout.  A byla sranda. Pán z druhé lodi nás chtěl nechat plout jako první, když viděl, že jsme trochu nebezpeční. Když zjistil, že pod ty větvě míříme úmyslně, raději pluli první oni. Jeho paní se bála některých nahnutých stromů. „Spadne to na nás. “ Pokusil jsem se ji uklidnit :“ Tak poplujeme první my a spadne to až na vás.“ Příroda tu byla nádherná. Asi nejhezčí byl soutok Teplé a Studené Vltavy. Potkali jsme i řadu vážek. Třeba se sem ještě vrátíme.

[View with PicLens]

S Luďkem jsme se chtěli ulovit nějakou tu padající hvězdu. Přestože hlásili četnost v maximu až 80 za hodinu , tak jsme jich za hodinu a půl viděli asi 25. A vyfotit se nám jich povedlo jen pár. O den později jsem chtěl nafotit i Mléčnou dráhu u Vlachova Březí, na obzoru se však pohybovala bouřka a tak se má pozornost přesunula směrem k ní.

[View with PicLens]

U Libotyně se nachází louka s chráněnými rostlinami. Již několikrát jsem se tu byl podívat na vzácné orchideje. Letos jsem vrchol prošvihl, přesto tu několik náprstníků ještě kvetlo. Vemeník ani jeden. Jo, kdo pozdě chodí…..

[View with PicLens]

O víkendu jsem se vrátil k Olšině, na stezku vedoucí kolem tohoto rybníka. Výlet s ostatními jsem nestihl, proto jsem sem dorazil později. Po ránu jsem byl na stezce sám, jen v půlce stezky nade mnou prolétl letec na padáku. Stezka byla nově opravena, z větší části vede po povalovém chodníku, přesto jsou úseky, kde můžete zapadnout do bahna. Ráno halila hladinu mlha, která se rychle rozpouštěla. Později, když se oteplilo, bylo k vidění několik motýlů a další hmyz. Tato stezka stojí za návštěvu.  Projdete přes mokřady, k hladině rybníka, lesem a na břehu rybníka se vám nabídne řada panoramatických výhledů.

[View with PicLens]

Další den jsme se vypravili na Knížecí Stolec do Boletického výcvikového prostoru. Byl státní svátek, takže po nás nikdo střílet nemohl. Alespoň legálně, i když jsme i tak čekali přepadení paragánů. Sluníčko pěkně svítilo a my využívali k zastávkám jen zastíněná místa. Po závěrečném výstupu nás překvapilo, že bylo možné vidět Alpy, přestože byl červenec. Očekávali jsme davy turistů, ale byl tu celkem klid.

[View with PicLens]

[View with PicLens]

Již několik let vyráží na šumavské tratě parní lokomotiva se historickými vozy, které lákají ke svezení jak děti, tak i dospělé. I my jsme neodolali a svezli jsme s Volar do Stožce.

[View with PicLens]

Ve Stožci jsme se rozdělili, jedni zamířili do parku s dětmi, ostatní se vydali pěšky na Stožeckou kapli. Cesta na Stožeckou skálu byla ještě uzavřena, tak jsme pokračovali na Černý kříž. Cestou jsme míjeli stopy po nedávné bouřce, místy polámala nemálo vzrostlých stromů.

[View with PicLens]

S Vojtou a Míšou jsme podnikli výlet o prodlouženém víkendu. Naším prvním cílem byl Hoslovický mlýn nedaleko Strakonic. Na tomto mlýně hospodařili dva bratři. Po roce 1948 se nepřipojili k JZD a soudruzi jim začali dělat problémy. Nejprve je poslali k pétépákům, posléze i zbavili svéprávnosti. Bratři si i nadále žili svým životem. Soudruzi přišli k opatrovníkovi, aby jim domluvil. Jinak prý každého zavřou do ústavu a každého jinam. „To máte marné. Mě neposlouchají a navíc jsou chytřejší, než já sám, “ odvětil jim opatrovník. Později mlýn koupil Jihočeský kraj a nyní slouží jako skanzen. Po prohlídce jsme se vydali ještě k nedaleké rozhledně, ale tu jsme nakonec nedali. Asi první rozhledna, kde jsem byl rád, že jsme tam nestoupali.

[View with PicLens]

Z Hoslovic jsme pokračovali na zříceninu Helfenburk. Místní ji dobře znají, Vojta s Mišou tam byly poprvé. Prošli jsme hradem až na hradní věž. Míšu polekal pavouk, který se ukrýval za jedním oknem hospodářské budovy. Však potkat pavouka této velikosti v reálném životě, lekla by se nás většina.

[View with PicLens]

Na závěr jsme se zastavili na třešních a pouťových atrakcích v Husinci. Vojta si sebou odvezl láhev Březí kozy a okoštovat jsme stihli i místní zmrzlinu.