Další den jsem zamířil na Paště. Po ránu se vytvořila mlha, krajina měla mlžný nádech. První fotku jsem pořídil při příjezdu do Dobré Vody, odkud jsem vyšel. Cestou jsem minul stavení, které obýval proslulý šumavský lékař. Bohužel stavení chátrá a od poslední naší návštěvy se stav znatelně zhoršil. Pokračoval jsem po cestě kolem několika luk, jež skýtaly pěkné výhledy na šumavské kopce. Až jsem nakonec dorazil až na Paště. Došel jsem až ke kapličce, bohužel dál se pokračovat nedá, cesta je uzavřena kvůli suchým stromům hrozícím pádem.

[View with PicLens]

Na podzim jsem strávil dovolenou na Šumavě, kde je mnoho kouzelných míst. Na některé jsem se vrátil, některá jsem objevil až letos. Těmi prvními jsou vodopády pod Černým jezerem. Jako první jsem našel vodopád na bezejmenném potoce, který jsem byl hned pod cestou. Přístup k němu byl obtížnější po strmém svahu, ale asi byl tím nejhezčím na tomto výletě. Od něj jsem pokračoval k vodopádu v Černé strži, který ovšem díky popadaným stromům není přístupný. Dále jsem šel k vodopádu na Černém potoce, který vypadal zajímavěji. Od něj jsme šli po cestě vzhůru a došli až k Černému jezeru. Bohužel i sem dorazil kůrovec a ještě smutnější pohled nabízelo jezero Černé.

[View with PicLens]

V pátek v podvečer získala školní zahrada halloweenský nádech, když ji děti vyzdobily svíčkami a dýněmi, které vyřezaly do různých tvarů. Kdo má chuť a odvahu, může se ještě přijít podívat.

[View with PicLens]

Počasí v okolí Vlachova Březí moc pozorování komety nepřeje. Buď jsou mraky, mlha,… Nakonec se přeci jen podařilo něco nafotit, i když okem díky vysoké oblačnosti moc kometa vidět nebyla. Oku nakonec pomohl dalekohled. Poděkování ostatním pozorovatelům, bez nichž bych ji nenašel.

I tento rok se konalo slavnostní zahájení u Pražského hradu. Na startu se sešlo 44 závodníků, mezi nimi nechyběli Ogier, Tanak, Katsuta, Nevill, Evans … Jezdci poté odjeli první rychlostní zkoušku na dostihovém závodišti v Chuchli. V pátek pokračovala soutěž na Klatovsku. Byl připraven nový okruh u Klatov a další dvě zkoušky u Strašína a Šumavských Hoštic.

Letošní rok se tedy mistrovství Vlachovu Březí vyhnulo. Zamířil jsem proto k Lažišti, odkud jsme měli pěkný výhled na trať. K našemu překvapení tu bylo mnohem méně diváků než loni. První průjezd rychlostní zkoušky byl předčasně ukončen havárií, při které řidič u Škarezu trefil plot z betonových sloupků a zatarasil silnici. Druhý průjezd v podvečer pak byl již bez problémů. První posádky jeli ještě za světla, ty poslední za tmy. O to více byly viditelné rozžhavené brzdové kotouče.

O víkendu se jeli další části v Německu a Rakousku. Některé cesty byly suché, jiné mokré s blátem, potrápily nejednu posádku. Po nehodě odpadl Ogier, na první místo se posunul Ott Tanak, druhé místo získal Elfyn Evans a třetí  Thierry Nevill. Celkově osmá dojela česká posádka Filip Mareš a Radovan Bucha, v rámci RC2 byli třetí.

[View with PicLens]

Tento víkend připravili v Prachaticích dvoudenní akci, která diváky přenesla do roku 1938.

V páteční podvečer byla připravena první ukázka. Při ní přišli na náměstí za svitu pochodní sudetští obyvatelé, kteří chtěli demonstrovat své požadavky a vyprovokovat nepokoje. Četníkům se podařilo jejich plány překazit. Poté dorazil z Německa agitátor, který měl nepokoje podpořit. Agitaci podpořil přivezenými zbraněmi. Četníkům tak musela přijít na pomoc armáda.

Druhý den započal program ukázkou z výcviku. Ve tři hodiny se odehrála hlavní část. Při ní přišel na náměstí dav sudetských obyvatel. Ti potkali malou skupinu Čechů, kteří je nepozdravili nacistickým pozdravem. Vznikl konflikt a čeští občané prchli na radnici. Četníkům ze podařilo výtržníky zahnat. Z Německa přijel agitátor, který stoupence rozohnil. Dovezené zbraně jim dodal odvahy a zaútočili na četníky. Ti museli ustoupit. Za pomoci vojska se jim však podařilo vrátit k radnici a evakuovat Čechy. Poté přišel okamžik, kdy se Česká republika musela podvolit Mnichovské dohodě. Do Prachatic přijel wehrmacht, který sudetští Němci přivítali.  Tím se završil smutný rok 1938.

[View with PicLens]

Poslední letní víkend jsme podnikli výlet na německou stranu Šumavy. Vyšli jsme od nádrže na pitnou vodu u Frauenau, po ránu bylo celkem příjemně 12°C. Naším cílem byly louky zde nazývané Schachten. Pásali zde dříve dobytek, nyní jsou opuštěné a nabízí nádherné pohledy na Šumavu.

Po více než dvouhodinovém stoupání jsme dorazili na první louku, zvanou Verlorener Schachten, jejíž konec se nachází přímo na hranicích s Českou republikou. Tato louka je porostlá tzv. mořskou travou. To již sluníčko začalo pěkně připalovat.

Z této louky jsme po hřebeni postupovali k dalším. Almschachten již byla porostlá tradiční travou, byly zde osamocené stromy poznamenané bouřkami, větry… a nabízela výhled na nejvyšší vrchol Šumavy Javor.

Poté jsme došli na Grosser Schachten, největší z těchto luk, skýtající ještě větší výhledy. Na této louce byla obnovena pastva skotu, aby se zabránilo jejímu zarůstání.

Dalším naším zastavením bylo rašeliniště Latschenfilz. Čtvrtou loukou byla Kohlenschachten. Kdo by zde hledal černé či hnědé uhlí, stopy po jeho dolování, hledal by marně. Místo nese jméno po pálení dřevěného uhlí.

Dále nás čekalo rašeliniště Zwieselter Filz s několika jezírky a výhledem na Poledník. U nádrže Hirschbachschwelle s čisťounkou vodou už jsem měl chuť do ní skočit, bylo poměrně horko. Ale jelikož se to v národním parku nedělá, raději jsem odolal.

Poslední zastávkou se stala Lindbergerschachten, která zarůstá maliním. Najdete zde nejfotografovanější strom těchto luk. A pěkný výhled na Malý a Velký Roklan.

Ale to nejsou všechny louky, které je zde možno navštívit. My jsme na naší trase urazili přes 20 km, z nadmořské výšky 700 metrů vystoupali do 1130. Přestože bych tento výlet označil jako nejhezčí letošní výpravu Šumavou, nepotkali jsme tu moc návštěvníků.

[View with PicLens]

Přestože  jsem se před deseti dny ještě koupal na koupališti a v sobotu na poslední túře se chtěl zchladit v nádrži, která sloužila na plavení dřeva, …. Napadl ve čtvrtek na vrcholcích Šumavy první sníh. A nyní Šumava čelí nadměrnému přídělu vodních srážek, které zvedají vodní toky. A když jsem se podíval na předpovědi, ve středu by mělo být slunečno a 20°C…

Jak z titulku zní, zamířili jsme s koly na Protivínsko. Auto jsme zaparkovali na konci Vodňan a po vedlejších cestách jeli do Protivína. Odsud jsme směřovali k rozhledně Kamýk, která ještě nebyla otevřena. Nechtěli jsme dlouho čekat, a tak jsme pokračovali do Albrechtic, kde mají zajímavý hřbitov. Cestou zpět jsme to vzali kolem několika rybníků, u jednoho z nich před námi pak dováděli kapři.

[View with PicLens]

Návštěvníka Šumavy může trochu zmást, že zde nalezne dvě lokality nesoucí stejná jména. Jedno se nachází nedaleko Kvildy a to druhé u Hartmanic. Právě to druhé je spojené s dramatickými okamžiky na sklonku druhé světové války, kdy zde Němci nastražili léčku postupující americké armádě. Vznikl tu památník připomínající tento okamžik. Nacházejí se zde pláně s letitými stromy a pěkné výhledy na šumavské kopce. Odsud jsem pokračoval na Javornou a zaniklou vápenku u Svinné. Nakonec jsem se zastavil u Radkova s dalšími výhledy.

[View with PicLens]